Svět

Tohle není jednorázová záležitost, ženo. Žiju už sedmnáct let na dvě rodiny.

By admin

– Mám dceru s jinou ženou. Je jí patnáct let. Je načase, abych ti všechno řekl.” Manžel seděl za stolem a nervózně si pohrával s tužkou. – Jestli je to vtip, tak hodně špatný,” odpověděla Rita nejistě.

Její manžel Kirill už několik týdnů není ve své kůži. Ano, je ředitelem cukrárny, takže má spoustu starostí. Neustále na nervy, dlouhé služební cesty, práce do pozdních nočních hodin. Ale co to má společného s dcerou? S jakou dcerou?

– Je to vážné. A je to realita mého života. Nebo spíš našeho. Muž vstal a pomalu došel k oknu. – Jak je to možné? My dva máme za sebou šestadvacet let manželství. Dva krásné dospělé syny, kteří získávají vysokoškolské vzdělání v zahraničí. Celkově vzato máme dokonalou rodinu. A teď říkáš, že mám dospívající dceru. Slyšel jsem to správně? – Přesně tak, Rito. Ale to není všechno. Žena byla tak překvapená, že už nedokázala říct ani slovo. – Ta dívka bude žít s námi. Někdy příští týden. A to nepřipadá v úvahu. Jiné možnosti nejsou.
– Chápu to. Ty se mě neptáš, ty mi to říkáš. A když nebudu souhlasit, můžu v podstatě odejít sama. Mám pravdu? – Nepřeháněj. Já se s tebou nerozvedu. Jde jen o to, že okolnosti jsou teď nešťastné. Cyrilovi přeběhla po tváři jiskřička smutku. – Jestli jsi skončil, půjdu. Musím se dostat do práce včas od oběda, který se nekonal. – Běž, – její manžel už nic nedodal, jen se dál díval z okna. Rita vyskočila z kanceláře Kirilla Alexandroviče jako opařená. Zdálo se, že se neudrží a uraženost zevnitř vytryskne oceánem slz. – Rito Vjačeslavovno, jste v pořádku? Možná nějakou vodu? – Sekretářku pohled na takovou ženu vyděsil. – Ne, děkuji, drahá, nic nepotřebuji. Jen si zavolejte taxi, prosím. Musím hned odjet a nemůžu řídit. – Ještě vteřinku. Dívka rychle vytočila číslo. – Váš taxík bude u hlavního vchodu za pět minut.
– Děkuji, zlatíčko. Přeji hezký den. Rita vběhla do výtahu a už se nedokázala ovládnout. Zoufalství se jí zmocnilo a žena se rozplakala. Kam by teď šla? Rychle vytočila číslo. – Ingo, dnes nepřijdu. Jsou tu dvě klientky na manikúru a jedna na pedikúru. Všechny je zrušte nebo přeobjednejte. Nevím, ale udělej něco. Žena byla majitelkou malého manikérského salonu, kde pracovala spolu s recepční Irinou. – Dobře, jak myslíte, Rito Vjačeslavovno. Dávejte na sebe pozor. Dívka si uvědomila, že s její nadřízenou není něco v pořádku, ale nezabíhala do podrobností. Byla to velmi empatická a citlivá pracovnice, vždy věděla, kdy má mlčet. O dvacet minut později žena dorazila do domu své tchyně.
– Olgo Maximovno, víte, že Kirill má dceru s jinou ženou? – Rita byla rozrušená až do krajnosti a vůbec neudržela emoce na uzdě. Stará paní se na snachu smutně podívala a uznale mávla hlavou: “Věděla jsem to, dcero. Tu dívku jsem poznala, když jí bylo jedenáct let. Vzpomínáš si, že jsem měla těžký infarkt? Můj syn se tak bál o můj život, že se rozhodl, že mě pro jistotu seznámí s mou jedinou vnučkou. Rita rozzlobeně vykřikla: – Rita: Ty už jí taky říkáš vnučka? Bravo ti, opravdu. – Co navrhuješ? Vzdát se té dívky?
– Tchyně se podívala na snachu a uvědomila si, jak je to pro ni teď těžké. – Kdyby se mě před patnácti lety zeptali, jestli mám založit druhou rodinu, určitě bych udělala všechno pro to, abych tomu zabránila. Rozumíš tomu, má drahá?

V hlase starší ženy zazněla vina. Jako by to chtěla pro svého syna napravit. – Ale já už mám Lilyu. V ní koluje Kirillova krev, můj synu. To je fakt. A upřímně řečeno, je mu podobná jako dvě kapky vody. Velmi dobře vychovaná a milá. Rita Vjačeslavovna se na tchyni podívala s nelibostí: “Vždycky jsem ti tolik důvěřovala, říkala jsem ti mami. Proč jsi mi to neřekla, když jsi to zjistila? – Právě proto. Abys necítila tu bolest, kterou teď v sobě máš. Rita tchyni pevně objala a rozplakala se.
– Všechno bude v pořádku, dcero, – Olga Maksimovna si položila snachu na klín a láskyplně ji pohladila po hlavě. – Teď je třeba tu dívku přijmout. Rita Vjačeslavovna vyskočila na nohy a náhle vykřikla: – V žádném případě! Já nikomu nic nedlužím. Narodilo se mu dítě, a já ho teď mám vychovávat? Odpustit? Na všechno zapomenout? Předstírat, že je to normální? Co s tím? Starší žena se chytila za hlavu a začala se kolébat ze strany na stranu. – Dobře, nebudu, mami. Hlavně si s tím nedělej starosti. – Musíš si promluvit s manželem a všechno zjistit. Třeba si to pak rozmyslíš. Jen trochu. – Teď ho nechci ani vidět. Uplynul týden. Rita a Cyril spolu nekomunikovali. Žena svého muže záměrně ignorovala a on neprojevoval velkou aktivitu, aby jí situaci podrobně vysvětlil. Muž dobře chápal, že jeho žena potřebuje čas, aby si vše uvědomila a vnímala situaci střízlivě.
O několik dní později Kirill Alexandrovič přivedl Lilii k sobě domů. – Pojď dál, drahá, teď budeš žít tady, – muž zvenčí vypadal prostě jako ideální otec. – A tohle je tvoje druhá maminka, Rita Vjačeslavovna. Ženě se chtělo křičet bolestí, která ji rvala zevnitř, ale usmála se, natáhla ruku a řekla: – Ráda vás poznávám. Dívka se na ženu pozorně podívala velkýma modrýma očima. Byly úplně stejné jako manželovy: – Taky mě těší, doufám, že se z nás stanou kamarádky. Dcera Kirilla Alexandroviče byla příjemná a dobře vychovaná teenagerka. Ve škole se jí dařilo, do hloubky studovala biologii a chemii. – Bude ze mě lékařka. Ještě jsem si nevybrala směr, ale s největší pravděpodobností se stanu chirurgem.
Po několika týdnech se Rita Vjačeslavovna uvolnila a začala si na nevlastní dceru zvykat. Pomáhala jí v domácnosti, v kuchyni a často jí zvedala náladu. Cítila dívčinu upřímnost, viděla, jak jí natahuje ruku, a ženino srdce začalo tát. Začala k té holčičce chovat vřelé city. Vztah s jejím manželem se však stále zhoršoval. Žena si v sobě vypěstovala silnou bolest srdce pokaždé, když se s Cyrilem střetla. – Je mi před vámi opravdu velmi nepříjemně. Nezasloužila jste si prožít něco takového,” začal Kirill Alexandrovič jednoho večera rozhovor. – A ty jsi obratná lhářka. Bravo vám, – řekla žena jízlivě a několikrát zatleskala. – Víte, ani jednou mě nenapadlo, že někoho máte. Zajímalo by mě, kolik jsi jich měl, co?
– Jednu ona, – řekl Kirill zamyšleně. – A ty. – Počkej, – najednou Rita Vjačeslavovna svraštila obočí. – Takže chceš říct, že to nebyl jednorázový románek a náhodný úlet? – Nechci ti lhát. Vlastně už vám nechci lhát. Takže ti na všechny otázky odpovím upřímně. Muž zvedl hlavu a podíval se své ženě do očí: – Tohle není jednorázová záležitost. Už sedmnáct let žiju na dvě rodiny. Manželka překvapeně otevřela ústa. Nemohla uvěřit, že to všechno slyší doopravdy. – Nechtěl jsem tě opustit. Protože jsem si tě vždycky velmi vážil, respektoval a miloval. Svým způsobem. Navíc v době, kdy jsem poznal Ninu, nám vyrůstali dva malí synové. Cítil jsem se za ně zodpovědný. A celkově jsem neměl v úmyslu opustit rodinu. Nikdy.
– Jmenuje se Nina? – Zeptala se koktavě Rita Vjačeslavovna. – Ano. Vždycky věděla, že jsem ženatý. Ale Lilya se to dozvěděla teprve nedávno. Nechtěli jsme jí to říct, ale okolnosti nás donutily. Žena se na svého muže podívala s opovržením: – Takže ty a ta holka pro nos? Kirill Alexandrovič si povzdechl: – Jen jsme jí neřekli celou pravdu. Aby se nerozčilovala. Lilya je velmi citlivá a… korektní. Říkejme tomu tak. – И? Co se změnilo? Vy bastardi byste pokračovali ve svých špinavých intrikách. – Dávej si pozor na pusu, prosím. Rita Vjačeslavovna se hystericky rozesmála:
– To mluvíš na mě? – Nina měla autonehodu a zemřela. Stalo se to před rokem. Lilya žila s babičkou, ale teď je Olga Grigorjevna vážně nemocná, takže už se o vnučku nemůže starat. Ženě se překvapením rozšířily oči: – Takže vám zemřela oblíbená žena nebo manželka, nevím, jak jí říkáte, a my jsme si toho ani nevšimli? Třeba váš smutek, váš žal, vaše slzy… Takhle to funguje? – Chodil jsem tenkrát do sanatoria, pamatuješ? Na měsíc. Abych se ze všeho dostala. Rita Vjačeslavovna seděla s hlavou opřenou o křeslo a dívala se na svého muže. – Zajímá mě jen jedna věc. O co se zajímáš ty? Ďábel, lump, darebák, satan?
Co jsi vlastně zač? – Nemohla jsem se vzdát ani tebe, ani jí. Věř mi. Navíc Nině to nevadilo. Nikdy mě nepožádala, abych se s ní rozvedl. Párkrát na to přišla řeč, ale během pár minut jsem měl všechno vyřešené. Vždycky jsi byla a vždycky budeš moje právoplatná manželka. Žena seděla a snažila se přijít na to, co právě teď cítí. Vztek? Ne, ten začal ve chvíli, kdy se Rita poprvé dozvěděla o Liliině existenci.
Právě teď však měla ze své nevlastní dcery velmi dobrý pocit. Dokonce ji někde hluboko uvnitř milovala. S Kirillem mají dva syny a tady je holčička. Každá žena jí otevře srdce, zvlášť když je nevlastní dcera tak roztomilá. Zášť? Ano, z letité zrady. Jak jsi mohl sedmnáct let podvádět? Vychovávat děti, sdílet postel, jezdit na dovolené a slavit s rodinou. Která ve skutečnosti nikdy neexistovala. – Víš, uvědomila jsem si, že už s tebou nemůžu žít. Chci se rozvést. – Nebuď hloupá. To není chytré. Ano, to, co jsem udělala, bylo odporné, špatné. Ale udělala jsem to s těmi nejlepšími úmysly.
Jen jsem nechtěl, abys trpěla. – Jsi tak pozorný. Bavím se. – Rito, věci se uklidní. Zvlášť když je Nina pryč. Teď už tě nepodvádím. A ani nebudu. Žena se na manžela znechuceně podívala a uštěpačně řekla: – Můžeš být s kým chceš a kdy chceš. Mně je to jedno. Chci jen jednu věc. Už tě nikdy nevidět a nepoznat. Jsi ten nejprotivnější člověk, jakého jsem kdy v životě potkala. Aha, jo. A tvoje Nina. Škoda, že je mrtvá. Byl jsi největší pokrytec na světě. Kirilla přemohly emoce. Přešel ke své ženě a zlostně zasyčel: – Neopovažuj se ubližovat Ninině památce. Je to matka mé dcery. A i za to si zaslouží úctu.
Rita Vjačeslavovna se podívala na manžela a odešla do svého pokoje. Žena dodržela slib a podala žádost o rozvod. Jak moc se Kirill Alexandrovič nesnažil mluvit, už s ním nepřišla do styku. Olga Maximovna svou švagrovou podporovala. – Na tvém místě bych udělala totéž, má drahá. Proto se neodvažuji změnit tvůj názor. I když to nebudu skrývat, je mi moc líto, že se s mým synem rozcházíte. Jsi ještě mladá, můžeš najít své štěstí. Synové, myslím, také všechno pochopí. Navíc jsou už dospělí, mají svůj vlastní život. Nevlastní dcera Rita Vjačeslavovna byla velmi rozrušená. Dívka se uzavřela do sebe a nechtěla s nikým mluvit.
Všechny pokusy byly redukovány na nulu. Jednoho večera se žena rozhodla s Lilií znovu komunikovat. – Miláčku, prosím tě, promluvme si. Dívka zvedla uplakané oči: – Mami, neodcházej. Mám tě moc ráda. Rita Vjačeslavovna se pomalu sesunula na postel vedle Lilie. Láskyplně se na malou holčičku podívala a pak ji náhle pevně objala. – Moje dcera, moje nejmilejší. Obě se silně rozplakaly. Když emoce trochu opadly, podívala se žena na dívku a řekla: – Ale ty už nebudeš tak na obtíž. Domluvíme se? – Udělám všechno, co budeš chtít. Jen neodcházej. Celou noc nemohla Rita Vjačeslavovna usnout.
Může být v našem životě situace, která přináší jen samé špatné věci? Ne, jako ve všem, i tady byly dvě strany. Kirill zradil, podvedl, ale dal jí krásnou dceru, která ji velmi milovala. Opravdu. Je možné chtít v životě jen to nejlepší? Co teď dělat? Je to otázka volby. Soustředit se na to špatné a zapomenout na to dobré, nebo naopak. Žena vzhlédla k noční obloze a snažila se tam najít odpovědi. Ráno nahlédla do Leelina pokoje.
– Pojď, miláčku, nasnídáme se a odcházíme. – Kam, mami? – Nebuď tak zvědavá. Uvidíš. O dvacet minut později už svižně kráčely ulicí směrem ke květinářství. – Řekneš mi teď, kam jdeme? Rita Vjačeslavovna se zastavila a řekla: – K vlastní mámě. Přineseme jí kytici a poděkujeme jí za to, že tě porodila. Nevlastní dcera se pevně přitiskla k maceše. – Mám tě moc ráda. Rita si od soudu vzala dokumenty.
Tchyně Olgy Maximovny nemohla najít místo z radosti. Kirill Alexandrovič věděl, že všechno jednou vyjde. Jen jeho žena potřebuje čas. Byl připraven čekat tak dlouho, jak bude třeba. V zájmu rodiny…

Related Posts

Svět

Mysleli si, že je mrtvá. O měsíc později jim zaklepala na dveře…

By admin
Svět

Brat navrhuje a ručne šije šaty na sestrin ples, keď si ich rodina nemôže dovoliť kúpiť…

By admin