Vlada byla běžnou studentkou 2. ročníku magisterského studia. Byla to velmi pilná studentka. Snažila se splnit naprosto všechny požadavky a udělat vše včas.
Ale to není životní štěstí. Vláďovi bylo 25 let a byl osamělý. Celý její život se točil kolem studia a univerzity. Počítala dny mezi jednotlivými sezeními. A to bylo vše. Žádné další zájmy a nic zajímavého. Jednoho večera se Vláďa zamyslel. Cítila, jak jí čas letí na kůži. Včera jí bylo osmnáct a dnes už je jí pětadvacet.
Opravdu to chtěla? Opravdu chtěla studovat, aby mohla pracovat jako učitelka zeměpisu a žít od výplaty k výplatě? Vlada byla hezká dívka. Matka příroda ji odměnila krásnou tváří a půvabnou postavou, ale dívky, které měly méně štěstí, byly šťastnější než Vlada. S těmito myšlenkami šla dívka spát. Ráno se probudila brzy jako obvykle, osprchovala se, posnídala za pochodu a běžela. U vchodu do třídy Vláďa potkal svou kamarádku Alici. Alice navrhla, aby vynechaly první hodinu, protože musí Vláďovi něco důležitého říct.
“Pamatuješ si na tu jídelnu před naším salonem?” zeptala se Alice, když šly směrem ke kavárně. “No?” odpověděl Vláďa. “Potkal jsem tam jednoho kluka. Každopádně jsem si zapomněl klíče v tátově autě. Zatímco byl v práci, rozhodla jsem se, že si tam sednu, něco sním a budu pracovat na eseji. Pak vidím, že přede mnou sedí kluk – pohledný, inteligentně vypadající. Rozhodla jsem se neztrácet čas, šla jsem, sedla si vedle něj a řekla:
“Proč sedí takový hezký muž sám?” “Tak jsme se seznámili a už spolu chodíme tři týdny.” “Ptala jsem se tě,” žertoval Vláďa, “nic nového jsi mi o svém osobním životě neřekl. Je to můj ideál a já se pořád bojím, že ho ztratím,” odpověděla Alice a zakroužila jiskrnýma očima. Dívky seděly v kavárně a Alisa jim vyprávěla o svém příteli. Úřady zjistily, že se jmenuje Vladimir a je mu 29 let.
Vydělává slušné peníze, jezdí novým autem, často Alici rozmazluje dárky a chová se k ní jako k princezně. – Pozítří pořádá na své chalupě večírek a všichni jsou pozvaní. Doufám, že si na nás najdeš čas,” řekla Alice, když odcházeli.
Od té chvíle myslel Vláďa na jediné: jak odvést Vladimíra od Alisy. Fyzicky byla na hodinách přítomna, ale v duchu… Ten den nastal. Vlaďka se oblékla, nalíčila, upravila si vlasy a šla do kavárny, kde se měli všichni sejít. Tam Vlaďka očima hledala Alisu. Našla svou kamarádku a rychle se k ní vydala. Alice ji neviděla. Náhle Vlada uviděla, jak Alici zezadu objímá vysoký mladý muž. Byl to Vladimír. Vlada zasáhl blesk.
Nemohla uvěřit svým očím. Poznala Vladimíra. Snadno a beze stopy lítosti opustila mladého a zdánlivě neperspektivního přítele, který pracoval jako poslíček. Opustila ho kvůli staršímu a staršímu strýci, který Vláďu brzy opustil sám. Dívka změnila směr, odešla z kavárny a vrátila se domů.
