Kirill letěl na křídlech větru. Po dvou letech strávených v zahraničí se konečně vracel domů, kde na něj čekala manželka, dvě dcery a matka.
Kirillova matka žila s nimi, protože byla požádána, aby porodila dítě, a tak si mohli koupit třípokojový byt a žít spolu, protože by to bylo zábavnější a zajímavější a bylo by snazší a pohodlnější starat se o matku, kdyby žili pod jednou střechou. Jakmile Kyrylo vstoupil, dcery a manželka ho objaly, políbily a začaly se mu přehrabovat ve věcech a hledat dárky.
Kirilla překvapilo, že se s ním matka nesetkala. Jeho žena mu řekla, že je v lázních, a on jí uvěřil a uklidnil se. Uplynuly tři týdny, ale matka o něm neměla žádné zprávy a nezvedala ani telefon.
Kyrylo se znovu zeptal své ženy, kde je jeho matka, a ta mu rozzlobeně odpověděla, že je nesnesitelné žít s tchyní, která je neustále nemocná, plete se jim pod nohy a obtěžuje je svou přítomností. Kirill nevěděl, kde jeho matka je, zda má jídlo nebo kde bydlet, protože jeho žena před ní také schovala její doklady, než ji vyhodila.
Kirill beze slova odešel hledat matku. Hledal ji dva dny a druhý den uviděl matku sedět na lavičce v parku a plakat se sklopenou hlavou.
Muž si před matku klekl, omluvil se jí a políbil jí ruce. Poté, co matku objal, zavolal manželku a řekl jí, aby odešla z domu, než přijedou, protože ji nechce v životě vidět. Kyrylo svého rozhodnutí stále nelituje.
