Mám jediného syna, Maxima. Žila jsem téměř jen pro něj. Když Maxim nastoupil na univerzitu, odjela jsem do Ameriky na několik let. Myslela jsem, že si trochu přivydělám, něco našetřím, snila jsem o tom, že mu koupím hezké auto a byt. Všechno šlo dobře, Maxim se učil, já pracovala. Každý den jsme si telefonovali.
A pak mi jednoho dne Maxim oznámil, že se chce oženit. Nebyla jsem z toho příliš nadšená, protože jsem si myslela, že ve 22 letech je na to ještě příliš mladý. Ale to nebylo to nejhorší. Syn mi řekl, že jeho vyvolená je o sedm let starší než on, a navíc má dítě. Okamžitě jsem řekla, že s tím nesouhlasím. Ale Maxim mi odpověděl, že teď je dospělý a může si dělat vlastní životní rozhodnutí.
„Co ty můžeš vědět? Ještěs nevyhrabal ani korunou, ještě jsi mi nepřinesl ani haléř domů! Myslíš, že tě budu živit?“ „Ale já už si práci našel! Je to práce na dálku, studium to neohrozí, navíc mi do dokončení studia zbývá jen pár měsíců.“
„Bože, já mu vlastně asi ani moc nepotřebná… Je chytrý kluk: rozumí počítačům, ovládá dvě cizí jazyky, vždy si vydělá na chleba s máslem,“ pomyslela jsem si.
„Mami, co si děláš starosti! Natálie je krásná. Je chytrá, hezká, výborná hospodyňka. Určitě se ti bude líbit, uvidíš! A Artem je úžasný chlapec, neuvěřitelně bystrý. No, prostě se Natálii nepodařil první manžel. Ale já ji udělám šťastnou.“
„Uděláš ji šťastnou, ale mě uděláš nešťastnou…“
„Zase se vracíš ke svému…“
„Sine, co kdybyste zpočátku žili bez svatby? Proč spěchat? Teď tak žije spousta lidí, a potom byste se rozhodli, co dál.“
„Kdybys měla dceru, dala bys jí stejnou radu? Víš, mami, ve společném svazku žijí muži, kteří se nechtějí zodpovídat. A co, pohodlné: nelíbí se, sbalí věci a jde. Ale když je to manželství – rozvod, žaloby, dělení majetku… Nevěděl jsem, že to všechno tak vidíš… Vždyť jsme byli přátelé. A neříkala jsi mi, že muž má být odpovědný nejen za sebe, ale i za svou ženu?“
„Víš, o čem jsem snila všechny ty roky, co jste se s tátou rozešli? Že potkáš starostlivého muže, který vyřeší všechny tvoje problémy. Nebo alespoň se s tebou podělí o starosti, když jsem byl ještě dítě. Ale to se nestalo. A ty jsi musela odjet do ciziny, abys nám zajistila budoucnost.“
