S nevěstou kopeme záhony na zahradě. Dům máme nový, koupili jsme ho minulý rok v létě. Zahradu a sad jsme osázeli a teď čekáme na první úrodu. A pak nevěsta udělala něco… no, zůstaň stát nebo padni! Až jsem se rozplakala. Jak s ní teď žít pod jednou střechou? A věřit jí, důvěřovat jí už nikdy nebudu.
Dům jsme si koupili loni, kousek od města. Pořídili jsme si chalupu. Obě jsme s nevěstou z vesnice, a tak nám bylo těžko zůstat na sedmém patře. Když jsme trochu naspořili, koupili jsme si domek kousek od města se zahradou. Udělali jsme si kosmetický opravy, ale hlavně to byla zahrada. Zasadili jsme maliníky, rybíz, angrešt, borůvky, barbars, a samozřejmě i jahody na pět set metrů.
Mám tři vnoučata, kteří vše to budou jíst. A když už jsme si to koupili, jak víme, že to bude zdravé a bez přísad? S nevěstou jezdíme každý víkend na zahradu, abychom pleli a pořádali pořádek i v sadu. Jak jsme se těšili na první ovoce! Děti běhají k jahodám už od jara. Nikdy neviděly, jak rostou a zrají, a teď je to pro ně opravdové kouzlo. Když to vidím, až mi slzy v očích.
Samozřejmě v tomto roce nečekáme pořádnou úrodu. Jahody na keři spočítáme na prstech jedné ruky. Všichni jsme čekali, až zrají. A včera jsme se s nevěstou spolu starali o zahradu. A pak jsem viděla něco, co mě opravdu zaskočilo: nevěsta se bezstarostně naklonila, utrhla první zralou jahodu a snědla ji. Ani jsem nic nestihla říct. Slzy mi vyhrkly.
Sázeli jsme je spolu. Čekali jsme spolu na první jahodu, děti běhají k nim každý den, a ona si ji spokojeně sní. Sama! Jediná! O mně ani nemluvě, ale ani dětem jsem nedala tu první jahodu z vlastní zahrady! Ihned jsem jí to všechno řekla přímo na zahradě. Plakala jsem, až jsem se zadusila. Jak to můžeš udělat? Mohla jsi ji vzít do domu a podělit se s ostatními.
To je naše, první. A ona se na mě ještě zlobí. Prý jsem jí koukala do úst a počítala drobečky. Ale o to nejde. Mně to není líto, i když… vlastně je. Protože jsme ji mohli podělit, aby si každý alespoň kousek té dlouho očekávané první jahody mohl vychutnat. Jak teď s ní budu žít pod jednou střechou? A věřit jí už nikdy nebudu.
