Jsem těhotná, už v sedmém měsíci. Mám ze své situace velkou radost, zejména ve chvílích, kdy si uvědomuji, že moje miminko ve mně roste a vyvíjí se tak, aby bylo připraveno k porodu. Nedávno jsem potkala kamarádku v obchodním centru, nakupovala s kamarádkou a já bezcílně bloumala po obchodním centru a čekala na manžela.
Holky mě pozvaly, abych si s nimi sedla do restaurace. Byla jsem unavená, protože mě bolely nohy, a tak jsem souhlasila. Sedly jsme si a můj nový přítel Ira mi položil ruku na břicho. “Zlatíčko, buď si jistá, že těhotenství je jedno z nejkrásnějších období tvého života.” “Já vím,” řekla jsem s úsměvem, “nosí mě nejen můj manžel, ale celá jeho rodina, nemluvě o…
– měla jsem štěstí, ale ne každý ho má. Ira mi vyprávěl příběh o svém propuštění, což mě prostě zaskočilo. Když Ira zjistila, že je těhotná, a řekla to svým šéfům, okamžitě ji vyhodili, protože nepotřebovala mateřskou dovolenou.
Irina to vzala jako dar a rozhodla se věnovat svým oblíbeným činnostem: šití, televizním pořadům, knihám atd. Její manžel jí nedovolil jít nakupovat pro dítě. “Pořiď si dítě, když jsi v nemocnici!” řekl. Tchyně slíbila, že nám dá kočárek, postýlku, nepoužité lahvičky, dudlíky a další drobnosti, ale všechno jsme museli otřít od skvrn nebo prachu.
Než odešla na mateřskou, stihla si Ira navrhnout tašku. Zeptali se jí na zbytek a požádali ji, aby si s tím nedělala starosti. Chudák dívka dokonce musela nechat své oblečení v pračce.
Proč mi to všechno řekla? Protože nechali oblečení namočené v bubnu a dítě zůstalo bez oblečení a bez ničeho. V den, kdy ji propustili, přišel Irinin manžel do porodnice rovnou z kanceláře. Ten chudák měl dvě zaměstnání – potřeboval peníze, aby uživil dítě. Fotoaparát nechal doma a příbuzní mu dělali naschvály.
Když se Irina vrátila domů, našla všechno tak, jak to nechala, jen více zakouřené a špinavé. Nemusím snad dodávat, že oblečení, které jí dala manželova sestra, stále leželo v koutě a bylo špinavé.
Nebylo v čem dítě přebalit. Naštěstí jí Irininy kamarádky daly plenky a dětské oblečení. Ten den chtěla Irina po svých příbuzných házet kameny a svého manžela pověsit… nebo se s ním rozvést a pak ho pověsit. Ironií je, že i Irinina matka jí vyčítala, že se o tyto problémy nestarala, když byla těhotná, protože měla 9 měsíců volného času. Víte, po tomhle příběhu jsem si chtěla sbalit kufry do porodnice, všechno vyřídit a zůstat tam pro jistotu dva měsíce.
