Víťa je jediným synem Marie Petrovny. Marie Petrovna Petrovna byla učitelka, která milovala čistotu, pořádek a úctu k postavení.
V mládí se náhodou zamilovala do učitele tělesné výchovy, když učila na gymnáziu, ale ukázalo se, že je těhotná. Na potrat už bylo pozdě, musela porodit a otec dítěte byl přeložen na jinou školu.
Od útlého věku měl Víťa vášeň pro sport, ale aby mu nepřipomínal otce, snažila se Marie Petrovna přimět syna, aby se věnoval vědě. Díky matčinu vedení Víťa vystudoval vysokou školu a nyní pracuje. Jeho osobní život se nevyvíjí dobře.
“Tak zaprvé, dobrý den, jmenuji se Maria Petrovna.
– “Ano, slyšel jsem… šlechtický učitel. “Lydie, dala by sis něco k pití?” zeptal se Víťa. “Zelený čaj se smetanou, ale pospěš si. Marii Petrovně stoupl krevní tlak, protože s jistotou věděla, že tuhle dívku vidí poprvé a naposledy. “Mami, s Lindou jsme si zažádaly o byt.
Budeme teď bydlet spolu. Až na to, že Lindu vyhodili z vysoké školy, takže se taky odstěhovala z kolejí.” “Kde budeš bydlet? S tebou. Nebo spíš s Vitou, to je jeho byt,” řekla Linda a usrkávala čaj. Mladíci se vydali do Vidina pokoje. Druhý den se na dveřích pokoje objevil visací zámek. Linda zamkla pokoj, i když šla na pět minut do koupelny.
Toho večera syn řekl: “Mami, s Lindou budeme mít brzy dítě. Ale víš, že v bytě není dost místa. Možná bys mohla jít na chvíli k tetě Světle na vesnici. Jen musíme vyřešit dětský pokoj.
– “Takže mě vyhazuješ z bytu? Synu, to jsem od tebe nečekal. Maria Petrivna zavolala své přítelkyni a zeptala se jí, co má teď dělat a jak se zbavit té zlobivé nevěsty. Kamarádka jí dala dobrou radu a Maria Petrivna ji hned druhý den uvedla do praxe. Ráno se připravila a vzala velkou obálku s papíry.
Linda to viděla a zeptala se, kam jde její budoucí tchyně: “K notáři vyměnit nějaké papíry,” odpověděla Marie Petrovna. Večer čekali syn a Lída na Marii Petrovnu v kuchyni u stolu: “Mami, kde jsi byla, co se stalo? Právě jsem předala dědictví sestře, která je o patnáct let mladší než já”.
– Tak ty nemáš byt, jsi chudák!” vykřikla Linda na Víťu a odběhla si sbírat věci. “Lindo, počkej, kam jdeš… co se děje s naším dítětem? -Ty nejsi jenom žebrák, ty jsi idiot. Žádné dítě není, všechno jsem si to vymyslela. Tak se Marii Petrovně podařilo zachránit si nervy, život svého syna i svůj byt.
