Když mi zemřela matka, vrátil jsem se domů. Nemohla jsem však jít k synovi domů, protože mě švagrová nepustila dovnitř a dcera mě nakrmila, ale nenechala mě tam přespat.

Žiji v Itálii už pět let a ani nepřemýšlím o návratu domů, protože nemám za kým jít. Po smrti manžela mi zůstaly dvě děti: 16letý syn a 14letá dcera. Pracovala jsem jako zdravotní sestra v místním zdravotním středisku a dostávala přídavky na děti, ale neměla jsem dost peněz na základní potřeby, protože děti rostly a potřebovaly stále větší výdaje.

Nechala jsem děti u matky a odjela pracovat do Itálie. Každý měsíc jsem jim posílala peníze… Platila jsem jim vzdělání a podporovala syna a dceru, když studovali na univerzitě. Platil jsem synovi a dceři svatby. Syn se rozhodl dostavět dům svých rodičů, který začal stavět můj manžel, a já jsem financovala stavbu

. Pak jsem čtyři roky šetřila peníze, abych pomohla dceři koupit dům, chtěla byt… Syn slíbil, že dům, ve kterém jsme společně bydleli, zrekonstruuje a přestaví. Tento projekt jsem financoval já. Kromě toho, když jsem se vrátil, potřeboval jsem bydlení…

Tak uplynulo pět let mého života. Když mi zemřela matka, vrátil jsem se domů a doufal, že zůstanu doma, ale byl jsem velmi zklamán. Přijela jsem na dvůr a uviděla krásný dům, ale jen z ulice, protože mě švagrová nepustila přes bránu. Synův dům byl velký a krásný, ale moje chatrč byla zchátralá a nikdo ji neopravil.

Švagrová vyšla na dvůr a ani mě nepozvala dovnitř, že syn není doma. Dovedete si představit, v jakém jsem byla rozpoložení, byla jsem na ulici a ani mě nepustili do domu, který jsem si postavila za vlastní peníze!

Šel jsem k dceři, ta mi dala jídlo, přijala mé dary, ale nenabídla mi koupelnu ani bydlení. Řekla mi, že je tam těsno, že děti jsou v jedné místnosti a ona s manželem v druhé a že jsem nedala dost peněz na to, abych si koupila třípokojový byt.

Moje sestra převzala matčin dům s tím, že se o matku stará, zatímco já vydělávám peníze pro své děti, a každý rok létali do Egypta nebo Turecka a babičce nikdy nepřivezli ani bochník chleba.

Přespala jsem u sousedů a druhý den jsem se vrátila do Itálie. Uplynulo pět let, v létě přijela do Itálie moje dcera a myslela si, že jí dám peníze, ale já jí dala 200 eur a řekla jí, že schránka je zavřená. Teď šetřím na stáří, protože vím, že se nemám na koho spolehnout.

Related Posts