Moje matka žije ve Španělsku už 12 let. Odjela tam, když se rozvedla s mým otcem. Potom mi většinou volala, dokonce mě několikrát do roka přijela navštívit. Kdykoli s ní mluvíte, vždycky má problémy a nemá peníze.
I když vím, že má práci a manžela. Vychovával mě otec a babička. Táta před rokem zemřel a babičku jsme si nedávno vzali k sobě, protože zhubla a doma si neví rady, a je jí u nás příjemněji a pohodlněji.
Od té doby je babiččin dům prázdný. Poslední dobou máma stále častěji říká, že je lepší mít dítě u babičky.
Vážně očekávala, že se s ní podělím o část peněz, i když s domem nemá nic společného. Ale myšlenka dědictví mi dávala smysl.
Moje babička potřebuje peníze a my v rodině moc peněz nemáme, musíme nějak podporovat naše děti. Ale když jsem se tam vrátila, abych babičce vyzvedla zbytek věcí, uvědomila jsem si, že jí nemůžu nic dát.
Ten dům je mi velmi drahý, prožila jsem v něm šťastné dětství. Babička mě vždycky učila, abych se o všechno starala. Rozhodla jsem se, že na domě provedu drobné opravy a pak ho budu využívat jako letní sídlo.
