Po 16 letech práce a života v zahraničí jsem se konečně vrátila domů a první, co jsem udělala, bylo, že jsem požádala tchyni, aby se mnou zůstala. Je to starší žena a zaslouží si, aby zbytek života neprožila sama.
S Natalií Ivanovnou jsme si vždycky rozuměli. Nyní je Natalii osmdesát let a je pro mě jako druhá matka. Když mě a děti opustil manžel, neomlouvala synovo jednání a postavila se na mou stranu.
Bez jejího zapojení a podpory bych se s tím nedokázala vyrovnat. Neměla jsem vlastní bydlení, a tak jsme se s dětmi přestěhovaly ke tchyni. Chovala se ke mně jako k rodině a na to nikdy nezapomenu!
Se synem téměř přestala komunikovat, když vyměnil její rodinu za ženu se špatnou pověstí. Když jsem dostala nabídku dobré práce ve Španělsku, nechala jsem děti i tchyni samotné a šla jsem vydělávat peníze, abych svým dětem zajistila dobrou budoucnost.
Syn i dcera jsou nyní dobře usazeni a mají vlastní rodiny. Dobré věci se rozhodně vracejí a já jsem si teď slíbil, že své tchyni zajistím co nejpohodlnější a nejšťastnější stáří. Tak už to v životě bývá, že lidé, kteří nejsou pokrevními příbuznými, se stávají cennějšími než příbuzní.
