Barbara se vdala velmi mladá. Rodiče ji všemožně přemlouvali. Říkali jí, že by si Michaela neměla brát. Pije každý den a není jasné, jaký bude manžel. Po nějaké době se nakonec vzali.
Míša si našla práci a Varja otěhotněla. O dítě však přišla na začátku těhotenství. Po nějaké době s manželem zjistili, že budou mít dítě. Barbara pak zůstala několik měsíců v nemocnici a nehýbala se. Když ji z nemocnice propustili ještě před narozením dítěte, také zůstala doma a nic nedělala. Její manžel neustále chodil po domě a bručel.
Barya svého muže uklidňovala a říkala mu, že až se dítě narodí, bude všechno jako dřív. A zatímco ležela, přišla k nim domů sousedka, uklidila a připravila jim jídlo. Když se syn narodil, její manžel odešel na sever do práce, a tehdy Barbara zjistila, že sousedka s manželem odešla.
Barbaře pomohli její rodiče. Prarodiče vychovali velmi hodného vnuka. Jednoho dne přišel Míša k nim domů, ale Barbara ho ani nepustila dovnitř, poslala ho pryč a řekla mu, aby se nevracel. Dima dokončil školu a odešel do města studovat na univerzitu. Na nádraží potkal cizího člověka. Ten k Dimovi přistoupil a řekl, že je mu velmi podobný. Zmínil také jméno chlapcovy matky a pak řekl, že je jeho otec.
Míša ho požádala, aby jí dal nějaké peníze. Dima vytáhla z kapsy nějaké peníze a dala je muži. Když se vrátil domů, řekl Barbaře, že potkal muže, který se vydával za jeho otce. Také řekl, že Barbara může za to, že Dima nezná svého otce. Uplynuly měsíce a Dima odešel do školy. O prázdninách se vrátil domů a šel oslavit svůj příchod s přáteli.
Pak se velmi opil. Pak k němu promluvil dědeček a zdálo se, že všechno pochopil. Po druhém sezení už Dima domů nešel a ani matce nezavolal. Barbara si tedy sbalila kufry a okamžitě se vydala do města za synem. Když vstoupila do jeho pokoje, zděsila se toho, co uviděla. Její syn ležel na posteli a vedle něj stály láhve vodky a alkoholu.
Vyšla na chodbu, opřela se o zeď a zhluboka se nadechla. Z vedlejšího pokoje vyšla dívka a zeptala se ho, jestli je v pořádku, a pak mu nabídla sladký čaj. Zeptala se, jak se má její syn. Dívka jí řekla, že žijí velmi hlučně a každý večer pořádají večírek. Matka se slzami v očích odešla do synova pokoje.
Syn se již probudil a pomalu se zotavoval. Když uviděl matku, náhle vyskočil. Barbara se ho zeptala, proč to udělal, a Dima jí řekl, že za všechno může ona. Byla to její vina, že Dima vyrůstal bez otce. Barbara odešla domů s pláčem.
Večer Dima zavolal matce a omluvil se jí. Nabídla mu, aby přestoupil na korespondenční univerzitu.
Dima přestoupil na dálkové studium, nastoupil do práce a kontaktoval svou starou firmu. Přestal chodit do školy, začal pít a každý den se s matkou hádal a říkal jí, že za všechno může ona. Jednoho dne to došlo tak daleko, že Barbaru uhodil. Po nějaké době měl Dima nehodu a zemřel. Barbara zůstala sama. Její rodiče byli dávno pryč.
Ze všeho se obviňuje. O několik měsíců později přišla Barbaru navštívit dívka, kterou potkala na koleji, a nebyla sama. Měla s sebou čtyřletou dceru. Barbara je pozvala do kuchyně a koupila jim čaj. Halina jí řekla, že je to Nataša, Varvařina vnučka. Barbara byla velmi šťastná, byla zase zdravá a užívala si života. Pozvala Galinu, aby se k ní nastěhovala, a teď budou dítě vychovávat společně.
