V 59 letech jsem se seznámila s mužem, který mě brzy pozval, abych s ním žila. Byla jsem asi 15 let rozvedená a neměla jsem žádný vážnější vztah, takže jsem zvážila všechna pro a proti a rozhodla se to zkusit.
Na první pohled byl muž velmi slušný a čistotný. Povídali jsme si a došli jsme k závěru, že je pro něj lepší žít na mém území. Tak jsme začali společný život. Zpočátku to bylo jako v pohádce a pak začal horor. Jelikož jsem pracovala v továrně, měla jsem dost nabitý program. Můj milenec byl sám sobě pánem, vstával, kdy se mu zachtělo, odcházel z domu a vracel se, kdy se mu to hodilo.
O víkendech jsem vždycky vařila a uklízela já. V neděli jsem vařila na celý týden, přišla jsem domů vyčerpaná z práce a ve dřezu byla spousta špinavého nádobí a náčiní. Když jsem mu udělala nějakou poznámku, okamžitě se začal zlobit. Celkově jsem začala být více zamlklá. Jednou jsem ho požádala o pomoc: měl umýt okna, ale odmítl s tím, že je to čistě ženská práce.
