Pracuji již 5 let ve velké finanční společnosti. Firma zaměstnává asi 200 lidí, náš ředitel je velmi tvrdý chlap. Společnost má celý seznam pravidel a předpisů. Nedej bože, aby začal “odliv mozků”.
Do kanceláře šéfa moc často nechodíme, dáváme si pozor, abychom mu nepadli do oka. Kdybych měl možnost, změnil bych práci, ale pořád je to otázka hledání jiné.
A šéf si nějak zavolal naši kolegyni Světlanu (svobodnou matku) k sobě, vyšla s pláčem a s třesoucíma se rukama, doslova se třásla. Když ji kolegové uklidnili, řekla jim, o co jde.
Světlana měla před rokem problém, onemocněl jí syn. Rok ho léčila na nejlepší klinice v zemi. Léčba nepomáhá, musíte jet do Německa, no a podle toho potřebujete peníze. Začala hledat kupce pro svůj byt. A pak jí zavolal šéf a úřad jí dal výplatu za léčbu v Německu a dovolenou s otevřeným datem.
Šéf, o kterém jsme si všichni mysleli, že je bezcitný, jí dal obrovskou sumu peněz! Z vlastní kapsy! No, chápu, že se to stává, no, když je to profesionál na vysoké úrovni. A tady, abychom takovému obyčejnému zaměstnanci pomohli. Pak jsme si ho všichni začali vážit.
Nemůžeš tomu věřit, máš pravdu, ale stalo se to jen tak tak, šéf si od Světly nevzal žádné účtenky ani žádné papíry. Světlana a její syn jsou teď v Německu. Čeká na ni celý tým.
Na zdraví jejího syna!
