V kapse vedle klíčů jsem měl papírek. Otevřel jsem ho, přečetl si jeho obsah a srdce mi málem puklo bolestí. Vyšla jsem s manželem z domu. Spěchali jsme do práce. Manžel mi řekl, že si zapomněl klíče od kanceláře v bundě, kterou měl včera na sobě. Požádal mě, abych pro ně doběhla domů, zatímco on bude vycházet z garáže. Rychle jsem vyběhla do pátého patra, otevřela dveře a bundu našla.
V kapse vedle klíčů byl vzkaz. Rozložila jsem ho a přečetla si: Úterý. Restaurace Eldorádo. Osm hodin. Srdce mi málem puklo bolestí. Kousla jsem se do rtu a šla k manželovi. Nastoupila jsem do auta a neukázala se. Z nějakého důvodu jsem nechtěla věřit, že mě manžel podvádí. Po celý den mi obsah dopisu nedopřával klidu.
Přesto jsem se rozhodla mlčet. Večer jsem se rozhodla zajít do oné restaurace za tou šťastnou ženou a ujistit se, že mě manžel podvedl. Otevřu dveře a srdce mi málem vyletí z hrudi. Překročím práh a přivítá mě potlesk vestoje. Všichni moji přátelé jsou shromážděni v sále. “Co je to?” Můj manžel mi spěchá vstříc s obrovskou kyticí květin.
Blahopřeje mi ke třetímu výročí svatby.
– Bože můj, ve víru každodenního života jsem na tohle datum úplně zapomněla. “Promiň, můj milovaný!” říkám a padám manželovi do náruče. Vypukne potlesk. Začíná hrát hudba.
Tančíme valčík. Cítím se jako nejšťastnější žena na světě. Položím si hlavu na jeho rameno a vnímám jen rytmus hudby a vřelé objetí. “Věděl jsem, že se na ten vzkaz podíváš. Chtěl jsem tě překvapit, a to se mi povedlo,” zašeptá mi do ucha.
– “Jsi můj vynálezce,” políbím ho. Hudba doznívá.
Od mých přátel se při té příležitosti ozve záplava gratulací. Zdálo se mi, že to všechno byl jen sen. Věděla jsem, že mě manžel rád překvapuje, ale nečekala jsem, že to tak bude. Oslava se ukázala jako neformální (měla jsem na sobě jednoduché šaty) a nesmírně příjemná, na kterou budu pravděpodobně vzpomínat do konce života. Jaké mám štěstí, že mám muže, který si umí vyhrát, uvolnit se a obdarovat své bližní vřelostí!
