Kola znám už od univerzity. V posledním ročníku mých studií jsme se rozhodli, že se vezmeme, i když moji rodiče byli proti tomu, abych si ho vzala, ale nic neřekli. Začali jsme bydlet v mém bytě.
Babička mi dala svůj byt a odešla žít do zahraničí. Po svatbě rodiče byt vymalovali a koupili nám nový nábytek. První měsíc byl nádherný. Pomáhali jsme si v domácnosti, vařili jsme spolu a mluvili o budoucnosti. Ale dál jsme se nedostali. Kolja se neustále stěhoval z jedné práce do druhé.
Vždycky se našlo něco, co se mu nelíbilo. V jedné firmě byl špatný šéf, v druhé – kolegové byli krysy, ve třetí – málo platili a tak dále. Pracovala jsem jako zdravotní sestra. Platila jsem za služby, kupovala potraviny a Kolja se mohl živit jen ze svého platu.
Když jsem měla službu, vysedával s kamarády v počítačových barech a nechával tam většinu výplaty. Otěhotněla jsem a musela jsem jít na mateřskou dovolenou, takže Kolja dostal práci. Nelíbila se mu vyhlídka dojíždění do práce a z práce veřejnou dopravou. Tak si řekl:
“Musíme si koupit auto. Musíš mi dát peníze, které dostaneš během mateřské dovolené. Odmítla jsem je, protože jsem šetřila na oblečení pro miminko. A z jeho platu by to samo o sobě nešlo, nebyl by schopen mi to vrátit.
Kolja se urazil a požadoval po matce peníze, a o měsíc později byl z práce vyhozen i on. Rodiče nám pomohli penězi a tchyně nám přinesla pytel brambor a různé zeleniny z chalupářské zahrady. Když se dítě narodilo, Kolja navrhl následující: “Ty jdi do práce a já se o dítě postarám. Stejně nemám v práci štěstí. To byla poslední kapka. Nechtěla jsem si manžela věšet na krk, a tak jsem podala žádost o rozvod.
Můj manžel se přestěhoval do jednopokojového bytu své matky. Pak mi tchyně zavolala a řekla: “Zítra si pro tebe přijde Kolja, půjdeš k právníkovi. Přeepíšeš na něj svůj jednopokojový byt a já tě s vnukem nenechám na ulici. Nastěhuješ se do mého jednopokojového bytu. Když jsem se začala rozhořčovat a tvrdit, že ten byt nikdy nebyl můj a nikdy nepatřil Koljovi, rozčílila se. Dala jsem ti peníze na auto.
Pamatuješ si, kolik jsem ti poslal brambor? Tři tuny, asi dvě stě tisíc, zažaluju tě a vezmu ti byt. Tchyně mlela úplné nesmysly, chtěla vyměnit můj byt za pytle brambor a svůj starý jednopokojový byt. U soudu se jí samozřejmě vysmáli a mého bytu se nedotkli, manžel si vzal jen auto.
