Po svatbě jsme s Pavlem začali bydlet v bytě mé matky. Paša byl na návštěvě z vesnice a bydlel zde v pronajatém bytě. Matčin byt byl třípokojový, takže by se do něj vešli všichni.
A moje matka je velmi přátelský a přizpůsobivý člověk, takže jsem nepochyboval, že si budeme rozumět. Ne hned, ale všimla jsem si, že se mámino chování změnilo, jakmile se nastěhoval.
Začala stále méně často opouštět pokoj. -Mami, vadí ti nějak Pašova přítomnost? Máma mávla rukou a řekla, že je všechno v pořádku.
Tak jsem si myslela, že se jen stydí a pak si zvykne. Jednou jsem přišla po práci dřív domů a uslyšela jsem kroky, které se blížily z našeho bytu.
A jezte ve svém pokoji, nemůžete pořádně jíst, vždycky všechno vylijete! Prudce jsem vstoupil do bytu. Máma seděla na gauči schoulená do klubíčka a Paša nad ní stál jako velký kůň. Jakmile ho uviděla, vypadal jako plachta.
– “Sbal si věci,” řekla jsem chladně, “jsi úplně šílená, jak můžeš mluvit s mojí mámou, když bydlíš v jejím domě? Snažil se ospravedlnit, blábolil a blábolil, ale já ho nechtěla poslouchat, a tak jsem si začala skládat věci.
