Když jsem si svého muže brala, neměl žádný majetek. Ale to nebyl problém, protože moje babička nám dala byt nedaleko hlavního města a tam jsme bydleli. Oba jsme vždycky pracovali a živili rodinu, ale když jsem otěhotněla, zůstala jsem doma, protože jsem se necítila dobře.
Když jsem dala výpověď, bylo mi před manželem velmi trapně, protože on pracuje od rána do večera, aby nás uživil, a já jen zůstávám doma. Ale se zdravím to všechno nebylo moc snadné.
A i když se nám narodila dcera, měla jsem na starosti všechny domácí práce, úklid, vaření, ale vždycky jsem to všechno stihla, aby si to manžel mohl všechno užít. Po nějaké době jsem si všimla nevděčného chování ze strany manžela, že já nic nedělám, zatímco on pracuje celý den v práci.
Pak jsme začali mít finanční problémy. Pokaždé na mě tyto rozhovory vyvíjely velký tlak, a tak jsem se také rozhodla chodit do práce alespoň na částečný úvazek, aby dcera mohla chodit do školky a nezůstávala sama. Jak se ukázalo, našli jsme dobře placenou práci, která pokryla všechny naše finanční problémy.
Pak jsem začala chodit domů později než můj manžel. Ale manžel na mě čekal, až přijdu domů a uvařím mu, i když jsem byla velmi unavená. Ptal se na můj plat a říkal, že jsem jediná, kdo se stará o domácnost. Ve skutečnosti si ale mohl po práci uvařit něco sám, místo aby seděl a čekal, až přijdu unavená domů a uvařím mu.
\Ale on nevařil, protože si myslel, že to všechno jsou ženské věci, které by muž neměl dělat. Takže po poslední hádce jsem ho poslala domů k jeho matce, aby pochopil, že takové chování nebudu tolerovat. Tchyně mi volá a prosí mě, abych ho vzala zpátky, ale já ani nepomyslím na klid, dokud to nepochopí, neomluví se a nezmění své chování.
