Moje starší sestra brzy ovdověla, její manžel náhle zemřel a sestře zůstaly tři dcery. Nejstarší dceři bylo osm let. Sestra pracovala celý den a domů se vracela pozdě. O děti se starala naše matka. Ale ty už byly ve věku. Po nějaké době zemřela. Někdy jsem k holkám chodila a zůstávala s nimi, ale taky jsem pracovala a neměla jsem moc času se neteřím věnovat.
Moje sestra tvrdě pracovala: musela se starat o hospodářství, zahradu a dům, ale nemohla se vzdát práce, protože musela nějak uživit své tři děti. Když bylo nejstarší dceři dvanáct, začala mamince pomáhat. Starala se o domácnost a zahradu. Sestře se život trochu usnadnil: věděla, že má doma pomocníka.
Když bylo nejstarší dceři dvacet, řekla mámě, že má přítele a že se budou brát. Sestra byla velmi šťastná, znala rodinu svého budoucího ženicha, pocházel ze slušné rodiny. Byly to kamarádky z dětství. Sestra si už dlouho všímala, že se mají rádi.
Vzali se a nejstarší dcera se přestěhovala ke svému muži. O rok později si sestra vzala druhou dceru. Po třech letech začali lidé ve vesnici mluvit o svatbě třetí dcery.
Sousedé se jí začali smát a říkali jí, že si brzy najde zetě. Sestra však odpověděla, že se vdávat nehodlá, její dcery se úspěšně provdaly, mají vlastní rodiny a mohou žít v klidu. Uplynulo mnoho let. Moje sestra má nyní vnoučata. Celý svůj život zasvětila dětem a ničeho nelituje.
Její dcery a jejich rodiny ji často navštěvují a scházejí se u ní na prázdniny. Škoda, že nemá po boku svého milovaného manžela, který si vždycky přál syna, i když teď mají tři. Jsem za svou sestru moc ráda, na vlastní oči jsem viděla, jaké těžkosti překonala. Bůh žehnej jejímu zdraví, vždycky jsem věřila, že všechno bude v pořádku.
