K tomu došlo před více než rokem. V supermarketu mě oslovil chlapec, který vypadal na 19 let. Byl neuvěřitelně nepříjemně cítit potem. Požádal mě, abych mu koupil kostku mýdla. Vysvětlil mi, že se už dlouho nemyl a nepral si oblečení, a bohužel nemá ani peníze na to, aby si tento hygienický prostředek koupil.
Dal jsem mu peníze a chlapec mi poděkoval, přešel k regálu s mýdlem, vzal si, co měl v plánu koupit, a zamířil k pokladně. Všimla jsem si, že když procházel kolem uličky s potravinami, velmi intenzivně si je prohlížel.
“Asi má taky hlad!” – pomyslel jsem si. Kdo ví, co se v jeho životě stalo? Nešel krást, ale lidsky přistoupil a zeptal se. Rychle jsem mu tedy koupil bochník chleba, jogurt a pár tyčinek salámu a dohnal ho na ulici. Byl velmi překvapený a vůbec nečekal, že by ho někdo mohl chtít něčím pohostit.
Sedli jsme si spolu na lavičku v parku. Zeptal jsem se ho, co se v jeho životě stalo, že se dostal do takové situace. Rychle žvýkal jídlo a vyprávěl mi svůj životní příběh.
Czarek pocházel z vesnice. Chtěl se dostat na školu ve městě, ale bohužel neudělal zkoušky.
Jeho matka zemřela měsíc před nimi a nevlastní otec, u kterého do té doby žil, chlapce doma nepotřeboval. Jiné příbuzné neměl, a tak se Czarek ocitl v těžké situaci – neměl kde bydlet, ani nemohl chodit na žádnou placenou vysokou školu. Nějakou dobu bydlel na koleji, ale pak mu došly poslední peníze a byl laskavě požádán, aby pokoj uvolnil. Tak se ocitl na ulici. Nechal se najmout jako vrátný na nádraží, kde přespával, ale dlouho tam nezůstal – pracoval tam jen dva měsíce.
Muž, kterého nahrazoval, odešel z nemocnice a už ho nepotřebovali. Nyní si Czarek znovu hledal práci.Příběh tohoto mladíka mnou hluboce otřásl. Viděl jsem, že mluví upřímně – na první pohled bylo jasné, že nechce nikoho podvést. Choval se slušně a zdvořile, takže jsem dlouho neváhal a pozval Czarka na návštěvu. Nechtěl nabídku přijmout a odejít s tím, že se jen stydí a nechce nikomu dělat potíže, ale já jsem naléhal, dokud nesouhlasil.
Doma se chlapec osprchoval a pak přiznal, že se nemyl už celé tři měsíce! Našel jsem věci, které manželka dávno odložila, aby je dala pryč, protože mi byly malé, a dal jsem je Charkovi. Zavolal jsem také svému příteli Damianovi, který vlastnil velkou firmu a mohl pomoci s ubytováním a zaměstnáním.
Můj přítel si chlapce okamžitě najal u sebe doma jako nočního hlídače. Našel mu také pokoj, který se nacházel v budově blízko práce. Chlapcovo poděkování nebralo konce a neustále mě nazýval svým “zachráncem”. Často mi volal a vyprávěl mi o svých záležitostech.
Do roka dospěl a postavil se na vlastní nohy. Bylo teď tak hezké se na něj dívat – byl upravený, pěstěný, slušný a dobře oblečený. Začal studovat na částečný úvazek, protože se opravdu chtěl dál vzdělávat. Jak dobře, že jsem ho v té době nenechala v obchodě samotného.
Dnes mi Czarek představil svou přítelkyni – budou se brát. Tak to chodí: malá podpora může změnit život k lepšímu, pokud to ten člověk opravdu potřebuje.
