Maciuś byl ve vesnici považován za hlupáka. Ne za úplného hlupáka, ale za chlapce s mírným handicapem. No, na jednu stranu vypadal normálně, ale na druhou ne tak docela.
Neustále kolem něj kroužila zvířata – ať už kočky, psi nebo ptáci všeho druhu.
Jednoho dne Matyáš požádal otce, aby mu koupil tele. Tele bylo zástupcem jednoho z dražších a elitnějších druhů, ale narodilo se slabé a málem šlo pod kudlu. Naštěstí si ho malý chlapec všiml na nedaleké farmě a svou žádostí zvíře zachránil před smrtí, a protože otec měl svého syna rád a rád ho rozmazloval, udělal to pro svého syna. Zakoupené tele dostalo jméno “Pimpuś”.
První rok strávilo tele ve stáji, aniž by chodilo na pastvu, ale druhým rokem začal chlapec zvíře vyhánět na pastvu. Svým chováním tele připomínalo psa – když šel chlapec na pole, trpělivě čekalo, až farmář dohraje fotbal, a pak svého majitele odneslo na zádech domů.
Během tří let se z malého a zmrzačeného telete stal obrovský býk. Lidé se upřímně smáli, když viděli, jak Pimpek táhne mládě na lyžích. Maciek ho chytal za ocas a křičel:- Běž! Běž!
Na to zimní ráno chlapec nikdy nezapomene. Poté, co vykoukl na dvůr, rozhodl se uklidit pár věcí na zahradě. Sehnul se a vtom na sobě ucítil nepříjemný pohled. Když se Macík otočil, uviděl, že na zasněžené střeše stojí vlk, a byl to velmi nevlídný pohled.
Co se dělo dál – to si už moc nepamatuje. Pamatuje si jen, že stačil zavřít tlamu a něco mu podrazilo nohy, načež se ozvalo děsivé zavytí. Pimpuś vyskočil na dvůr a v první ráně roztrhl dravci břicho rohem a nakonec ho zasáhl kopyty.
Byl to jediný býk ve vesnici, který zemřel na stáří…..
