Nikdy jsem neskrýval, že ke svému zeti přistupuji s velkou nechutí. Basia je moje jediná dcera a myslím, že je to nesmírně inteligentní dívka. Vystudovala s vyznamenáním a pak se jí podařilo získat práci v renomované právnické firmě. Vydělává skvělý plat a stejně skvěle vypadá – upravená, módně oblečená, jemně nalíčená prostě potěšila nejednoho muže, který k ní vzhlížel. Přitahovala stejně inteligentní a pohledné úspěšné muže, ale jejich návrhy odmítala. Nechtěla žádného z nich a nezáleželo jí na kráse, vzdělání ani platu jejího potenciálního vyvoleného.
Když jí bylo sedmadvacet, provdala se za Thomase. Vystudoval prosté odborné učiliště a pocházel z chudé venkovské rodiny. Jeho rodiče nepracovali a v podstatě odjakživa nadužívali alkohol, takže Tomáš nevěděl, co je to rodičovská láska a péče. Sotva dokončil učiliště, musel si od malička vydělávat peníze, jinak by neměl co jíst. Vystřídal různá zaměstnání a neustále měnil působiště. Nedokázal jsem pochopit, co na něm moje Basia vidí.
Po svatbě se nastěhovali do bytu, který Basia nedávno koupila. Možná bych proti tomu chlapovi nic neměla, kdyby se aspoň dokázal slušně starat o dům. Jelikož dcera vydělávala velké peníze, očekávalo se, že bude uklízet a vařit, takže byl mizerný hostitel. Nenavštěvoval jsem je často, ale pokaždé jsem viděl hromady neumytého nádobí. V ledničce svítila jen lampička, takže o domácí večeři si nemohli nechat zdát a většinou jedli venku. Tom naopak nejraději ležel na pohovce a sledoval hloupé pořady v televizi nebo si prohlížel nesmysly na telefonu. Upozorňovala jsem ho, že by možná bylo dobré místo lenošení vstát a něco dělat, ale on se mi jen vysmíval a dál si dělal to svoje. Připadal mi opravdu drzý.
Jednou nastala situace, která mě velmi rozesmutnila. Měla jsem narozeniny, a tak jsem pozvala dceru a jejího manžela na večeři. Dcera mi přinesla kytici umělých květin, které byly nechutné. Kdyby neměla peníze, pochopila bych to a i takové gesto by mě asi potěšilo, ale vím, že si může dovolit něco mnohem lepšího. Vnímala jsem to jako neúctu. O chvíli později Tom sáhl po telefonu, namířil ho mým směrem a řekl:
– Podívejte se, prosím. Tohle mi dala moje žena k narozeninám.
Podíval jsem se a na obrázku bylo nové luxusní auto. Můj zeť se z
ačal bezostyšně smát, když viděl údiv vykreslený v mé tváři. Ona mu koupila tak drahé auto a mně nějaký hřbitovem páchnoucí plastový k
Co pro ni zřejmě udělal? Porodila jsem ji, vychovala, starala se o ni a prostě jí dala celé své srdce. Nyní považuji svou dceru za nevděčnou a sama jsem uražená, protože si myslím, že jsem si nezasloužila, aby se ke mně takto chovala.
