Můj život byl vždy plný povinností, což mě nutilo k aktivnímu životnímu stylu. Jsem šťastným otcem dvou dnes již dospělých synů, kteří založili vlastní rodiny. Již několik let jsem rozvedený a letos to bude přesně osm let, co jsem svobodný. Vlastně teprve teď jsem plně šťastný, protože žít sám a dělat to, na co má člověk chuť, mi dělá největší radost. Takže už několik let mám svůj osobní, intimní prostor, ve kterém mě nikdo neruší, a jsem šťastná. Zdá se mi, že jen jiní lidé, kteří žijí stejným způsobem jako já, jsou schopni mě plně pochopit. Vždycky jsem byl samotář, ale to neznamená, že se straním lidí a nedokážu s nimi žít ve společnosti, právě naopak. Pobyt mezi lidmi mě nabíjí energií. Miluji také své děti, se kterými se cítím nejlépe.
Nedávno mi bylo 65 let a mám pocit, že si konečně mohu užívat života, protože mám konečně čas na sebe a své radosti. Užívám si každou minutu současného života, i když mi bohužel moje děti úplně nerozumějí. Mám čtyři vnoučata a samozřejmě s nimi často trávím čas, protože je mám ráda a chci, aby i oni měli rádi mě. Když však přišly na svět děti mých synů, okamžitě jsem udělala tlustou čáru a řekla, že ano, budu je často navštěvovat, trávit s nimi čas a dávat jim dárky, ale ať nepočítají s tím, že se stanu jejich bezplatnou chůvou. Mám v životě co dělat a potřebuji čas.
I když už jsem se možná rozhodl odejít do důchodu, nechci o tom slyšet. Mám svou práci rád, protože mi přináší velké uspokojení. Bez ohledu na to, že po celém pracovním dni jsem unavená a potřebuji čas na odpočinek. Jsou chvíle, kdy jsem tak unavená a bez energie, že nemám sílu ani na přípravu plnohodnotného jídla. Bylo by pro mě opravdu těžké starat se v tuto chvíli o svá zdravá a zaměstnaná vnoučata, když už jsem po celém dni v kanceláři unavená, co kdybych za nimi ještě musela běhat a starat se o ně? Proto si myslím, že péče o sebe je prioritou.
Manželka mého staršího syna by se ráda vrátila do práce, protože sní o tom, že bude opět pokračovat v kariéře. Momentálně si nemohou dovolit hlídání dětí, takže chtějí, abych se vzdal práce a staral se o syny. Vím, že kdybych měl žít jen ze svého důchodu, bylo by to těžké, takže si to nemohu dovolit. Můj syn a snacha nechtějí dát dítě do jeslí, protože se bojí, že by syna svěřili do péče někomu jinému.
Rozhodla jsem se, že si vnoučata nebudu brát s sebou na noc ani na víkendy.
Samozřejmě oběma synům s dětmi pomáhám, jak jen mohu, ale nehodlám se o ně starat “na plný úvazek”. Darkovi jsem řekla, že to budou muset nějak zvládnout. Rozhodli se mít děti, takže by za to měli převzít plnou zodpovědnost, a ne na mě koukat jako na bezplatnou chůvu. Syn pak řekl, že by mi přece jen mohl zaplatit.
Mladší syn nemá s mým přístupem takový problém a myslí si, že jsem skutečný moderní dědeček. Starší syn mě naopak vůbec nechápe a tvrdí, že jsem sobec, a někdy dokonce říká, že to asi odmítám, protože nemám ráda jeho děti! To je nesmysl, protože svá vnoučata mám moc ráda, stejně jako své vlastní děti, ale musí pochopit, že když už se rozhodli mít malé, musí se s nimi vypořádat sami! Já se mám také jen ráda a nechci obětovat vlastní blaho ani kvůli svým dětem a vnoučatům. Mám jen jeden život a chci ho žít podle svých vlastních podmínek.
