Rád bych vám vyprávěl příběh, který se mi stal přesně před 25 lety. Možná se někomu bude zdát divné, že se vracím k tak staré události, ale je důležité si uvědomit, že v životě dochází k různým situacím a často děláme nečekaná rozhodnutí, a neměli bychom ostatní soudit ukvapeně. Nyní, po mnoha letech, si já i moje žena nedokážeme představit, že bychom se rozhodli jinak.
Bohužel jsem se po maturitě nedostal na vysokou školu, což mě mrzelo. Abych si svůj neúspěch trochu osladil, rozhodl jsem se odjet k babičce na venkov, a právě tam jsem se seznámil se svou ženou Bogusjou. Naše známost se rozvinula velmi rychle a stejně rychle jsme plánovali svatbu. Velmi dobře jsme si rozuměli, a dokonce jsme měli stejné zájmy. Měli jsme rádi stejné hudební interprety, filmy a dokonce i knihy.
Nezní to romanticky? Zamilovaný jsem se rozhodl, že si pobyt u babičky ještě o něco prodloužím. Dokonce se mi podařilo získat práci na stejném statku, což znamenalo, že jsem tam nejen mohla zůstat, ale že jsme si pomalu mohli začít dávat dohromady vlastní život. Jediným problémem v celé této idyle byl můj “milovaný” tchán.
Po smrti matky Bogusii vychovával pouze její otec. Pro něj byla jeho milovanou dcerou a zřítelnicí jeho oka, takže nehodlal dát své dítě pryč prvnímu chlapovi. Ze začátku na mě jen křičel a neustále se mu na mně něco nelíbilo. Konflikt však vyvrcholil.
Rodiče přijeli tři dny před svatbou, protože moje matka si chtěla s tchánem ještě jednou promluvit před touto pro nás důležitou událostí. Údajně to mělo situaci uklidnit, ale konflikt to jen vyhrotilo. Myslela jsem si, že tchán zpočátku projeví alespoň trochu slušnosti, ale ne. Hned od prahu na nás začal křičet, že za to můžeme já a moje matka, protože mu chceme vzít jeho jedinou dceru a tím mu zničit život! Začal vykládat různé nesmysly, aby se ujistil, že náš vztah s Bogusjou prostě skončí. Najednou ho napadlo, že měl údajně poměr s mou matkou, takže já a Boguśia jsme sourozenci, což mě přivedlo do ještě větších rozpaků, i když jsem si myslela, že je to nesmysl. Už jsem to nevydržela, vzala jsem odtamtud mámu a odjela s rodiči do našeho bytu ve městě.
Druhý den nás přijela navštívit moje snoubenka se svým otcem, který se nám omluvil a řekl, že má neurózu a to, co včera řekl, si vymyslel v nervech. Vyslechli jsme ho a přijali jeho omluvu, protože jsme nechtěli další konflikt. Moje láska k Boguši byla tak silná, že by ji nic nedokázalo zničit a postavit se jí do cesty. Naše svatba se konala o dva dny později, jak bylo naplánováno, a my s manželkou žijeme dodnes. Několik let po naší svatbě můj tchán vážně onemocněl a zemřel.
Teprve nyní, po tolika letech, jsem se začal zamýšlet nad několika otázkami, které nám položil. Co když všechno, co můj svatý tchán řekl, byla pravda? Možná bych neměla věřit své matce? Bylo pro mě nesmírně zvláštní, že za námi pak přišel s omluvou, bylo to pro něj naprosto nezvyklé. na ty časy jsem si vzpomněl i proto, že jsem nedávno zjistil, že moje žena zdědila po vzdáleném příbuzném nemovitost a spoustu peněz, takže jsme se nedávno vrátili do jejího rodného města, abychom to vyřídili.
Samozřejmě se snažím tyto myšlenky od sebe odehnat, ale v poslední době nepolevují a nemohu se jich zbavit. Co mám v této situaci dělat? Udělat testy DNA a zjistit pravdu? Už si dokážu představit, jak se bude tvářit moje žena, až jí o tomhle nápadu řeknu – vždyť se na mě bude dívat jako na blázna. A co když se ukáže, že jsme pokrevně příbuzní? Jak s tím budu žít?
