– Chlapče, jak se jmenuješ? – cizinec se přikrčil k dítěti.
– Leon! – odpověděl chlapec – A ty?
– Jmenuji se Zosia a odteď budeme žít spolu. Odteď jsme rodina!
Zanedlouho se Leoš s tátou nastěhovali k Zosi, která měla velký třípokojový byt. Nyní měl Leoś svůj vlastní pokoj. Teta Zosia na něj byla obecně hodná – kupovala mu nové hračky a spoustu sladkostí. Maminka si na něj už moc nevzpomínala a volala mu, jen když se chtěla pohádat s jeho otcem. Proto odešel bydlet k tatínkovi, který se o něj vždycky staral, i když k mamince měl vyčítavý vztah, protože ji měl moc rád.
Leoš si dodnes pamatuje, že když se rodiče rozváděli, matka na tátu křičela, dokonce ho chtěla uhodit a pak také řekla, že ho zradila a že už ho nemá ráda. Krátce nato se zapletla s jiným mužem a založila s ním rodinu. To bylo znamení, že se rodiče navždy rozešli.
Teta Zosia byla hodná, dokud Leoš nešel do první třídy základní školy. Chlapec se nerad učil a někdy zlobil, takže rodiče byli často voláni do školy a někdy místo táty chodila do školy teta Zosia. Macecha proto brala výchovu nevlastního syna vážně a často se s ním doma učila.
– Nejsi moje rodina, takže nemáš právo mě vychovávat, jak se ti zlíbí! – někdy Leon vykřikoval na Sophii větu, kterou slyšel u babičky, a opakoval ji.
– Vlastně už jsem jako tvoje matka, protože tě živím a starám se o tebe,” odpověděla žena.
Když Leonovi bylo deset let, matka se najednou znovu objevila v jejich životě. Tentokrát to byla ona, koho zradil její druhý manžel. Když se matka vrátila, požádala o setkání se synem a otec souhlasil. Leon a jeho otec se rádi viděli.
– “Synu, jak se máš? – zeptala se matka.
– No, nemám se zrovna dobře, – odpověděl Leon, – macecha mě pořád kárá.
– Jak to myslíš, že pro tebe není nikým, jak se opovažuje? – řekla matka rozzlobeně.
– Babička říká to samé, ale je jí to jedno – Leon při popisu celé situace přeháněl, protože Sofie na něj nikdy ani nezvýšila hlas. Udělal to jen proto, aby si o ni matka dělala starosti.
– ‘Dobře, neboj, já se o to postarám,’ řekla matka.
Při procházce parkem si všimli zábavního parku a chlapec si moc přál využít některé z atrakcí, ale matka ho odmítla. Pak Leon matce navrhl, že se blíží jeho narozeniny a on sní o novém chytrém telefonu. Když si otec přišel dceru od matky vyzvednout, vysvětlil své bývalé ženě, že Sophie na Leona ani jednou nekřičela, ale ten ho neposlouchal.
– Máma je škrtička! – Chtěla jsem se projet na kolotoči, ale nedovolila mi to a nic mi nekoupila, ani k jídlu. Jen jsme se procházeli po parku a to bylo všechno. Taky jsem jí řekla, že chci k narozeninám chytrý telefon, ale myslím, že mě ani neposlouchala. Teto Sophie, jsi lepší než moje máma.
– Tak já ti to vynahradím a o víkendu půjdeme do zábavního parku.
Bohužel plány narušil náhlý telefonát tety Zosie do práce, což znamenalo, že si po obědě atrakcí v zábavním parku neužili. Teta Zosia navíc ignorovala i návod ke svému novému chytrému telefonu.
– Mami, teta Zosia mě podvedla! – přes slzy řekl chlapec otci – Řekla, že o víkendu půjdeme do zábavního parku, ale já jsem si tam nestihl hrát, protože řekla, že si už nic nezasloužím – ani tohle, ani ten nový smartphone.
Ačkoli to byla zjevná lež, zázračně ovlivnila jeho matku, aby mu koupila telefon. Matka bohužel neměla moc peněz, a tak synovi koupila o něco levnější telefon, než o jakém snil.
– To už nemohla vydržet do jeho narozenin? – řekla podrážděná Sophie.
– Já sním o kočce! – řekl chlapec a ignoroval Sophiinu otázku.
– Ale ne, o zvíře je třeba se starat a ty jsi příliš líný! – odpověděla macecha.
Když Leon slyšel takovou odpověď, dostal hysterický záchvat a okamžitě zavolal matce, aby si postěžoval:
– Mami, vezmi mě od nich pryč! Teta Zoška si mě jen dobírá a poučuje mě,” křičel chlapec.
Pak se všichni pohádali a začali zjišťovat, kde je pravda. Zatímco se tohle všechno dělo, byl Leon u babičky, kam později přijel i jeho táta a řekl, že se s tetou Zosjou rozvádí.
Dospělí nakonec Leonovu úchylku odhalili, ale nový smartphone ani kočku teď mít nebude a babička se s tím rozhodně nebude tak ohánět!
