Strýc Henry navštěvuje svou dceru a jejího manžela poměrně zřídka, pouze jednou ročně. Sám pochází z venkova a město ani nemá rád, ale někdy bohužel do města musí, buď kvůli výzkumu, nebo prodeji ovoce a zeleniny.
Henry se však při takových příležitostech ve městě neobjevuje déle než jeden den. Ráno nastoupí do prvního autobusu a vrací se posledním. Dohromady stráví na cestě asi čtyři hodiny.
– Tati, proč to děláš? Když už jedeš, zůstaň s námi aspoň přes noc! – opakuje zeť.
– Tak co, mám nechat statek bez dozoru? – odpověděl Henryk.
– Moje matka se o to postará, – namítl zeť.
Tchán své zásady nezměnil a jeho chování pokračovalo. Přijížděl do města, vyřizoval své záležitosti a ještě téhož dne se vracel na venkov.
Zeť však nechápal, proč tchán odmítá jeho pohostinnost, a zeptal se svého švagra, který bydlel v domě vedle tchánů, na skutečné důvody tohoto chování.
– Copak nemluvil? – byl překvapen.
– Řekl jen, že máma to na farmě sama nezvládne, a proto se musí vrátit.
– Pravda je taková, že zeť je zvyklý na salon a je mu trapné používat městské záchody. to je ten důvod, ne farma.
Ve skutečnosti v tom muselo něco být, protože Henry nikdy nepoužil ani koupelnu, ani záchod u nich doma. Když jeho žena a zeť přijeli na návštěvu k rodičům, zeptali se Henryho přímo, jestli je to pravda.
– Na takové věci nejsem zvyklý,” řekl starý muž.
– Ale to jsou přece normální životní podmínky! – Řekla dcera.
– Pro vás je to normální, ale pro mě ne. Tvoje matka k tobě taky nepřijde, protože na to vůbec není zvyklá. Neurážej se na nás a přijď k nám. Na venkově máme čerstvý vzduch a domácí jídlo!
Zeť se po tomto rozhovoru okamžitě uklidnil, protože se bál, že ho tchán třeba nemá rád, ale naštěstí se ukázalo, že pravda je jiná. Od té doby začali jezdit na venkov častěji.
Setkali jste se někdy s něčím podobným?
