O otázce bydlení jsme mluvili ještě před svatbou. Rozhodně jsme nemohli bydlet s mými rodiči, protože ti stále žijí v garsonce. Na druhou stranu můj tchán bydlí sám ve velkém domě a pronájem bytu by nás s našimi platy vyšel velmi draho…
Proto jsme tchána požádali, zda bychom mohli bydlet v přízemí domu, ve kterém bydlí. Neměl proti tomu žádné námitky. Bohužel jsme ještě nevěděli, k čemu se upisujeme. Dům formálně patřil manželce, protože to byl dům jejího dědečka, ale manželčin otec tam dosud bydlel sám a cítil se být pánem panství, což dal nejednou najevo.
Manželku to dosud netrápilo, protože věděla, že formální záležitosti v této situaci leží na ní. Dědeček věděl, že jeho syn má bohužel zálibu v hazardních hrách a že by mohl dům jednoduše prohrát v karetní hře, a proto vnučce majetek předepsal.
Bohužel tchán, přestože jsme se do domu nastěhovali, se tam stále cítil pánem a skutečnost, že mu dům formálně nepatří, mu vůbec nevadila. Rozhodl jsem se, že se tím nebudu zabývat, protože jsme si s manželkou stejně chtěli koupit společný byt ve městě.
S tchánem jsme žili pod jednou střechou celých šest let a celou tu dobu jsme si odkládali peníze na vlastní byt.
Kromě tchánovy hrůzovlády jsme s ním měli docela normální vztah, nehádali jsme se a o domácí práce a poplatky jsme se dělili poměrně rovnoměrně. Dokonce jsme měli i rozvrh úklidu, což nám velmi usnadňovalo fungování pod jednou střechou.
Nakonec se nám podařilo dát si stranou peníze na zálohu, takže jsme si vzali hypotéku a hodlali si koupit dvoupokojový byt. Zároveň jsme zjistili, že moje žena je těhotná. Dítě jsme zatím neplánovali, ale protože osud rozhodl tak za nás, uvítali jsme to. Pak jsme však změnili plány a koupili třípokojový byt na předměstí.
Na kolaudaci se dostavili všichni naši nejbližší příbuzní a přátelé včetně mého tchána. Všichni se radovali z našeho štěstí a blahopřáli nám k úspěšné koupi. Tchán později prohlásil:
– “Jsem rád, že jste si tuhle třípokojovku koupili sami, ale jen proto, že jsem vás celé ty roky podporoval. Doufám, že mi za to náležitě poděkujete a ty, má dcero, mi dům předáš. Nebýt mě, nikdy byste si na byt nenašetřili.
Vstala jsem, došla ke dveřím a požádala tchána, aby okamžitě odešel. Bylo mi to nesmírně líto a moje žena se rozplakala, když slyšela taková slova od vlastního otce. Proč lhal, a ještě k tomu přede všemi? Střídali jsme se v nakupování, platili účty každý napůl a dělili se opravdu o všechno!
Už s ním nechceme být v kontaktu, protože je falešný a má dvě tváře. Díkybohu se hosté touto nepříjemnou událostí dlouho nezabývali.
