Mé dceři Maryše je 26 let a nedávno se vdala. Její manžel se jmenuje Paul a je o dva roky starší než ona. Jeho rodiče koupili mladému páru třípokojový byt, do kterého se nastěhovali hned po svatbě.
Zatím nemám důvod Pavla nechtít, protože je to hodný kluk, kterému na mé dceři záleží. Je pohledný a inteligentní a pochází z bohaté rodiny. Jeho rodiče jsou univerzitní profesoři a Paul sám právě dokončuje psaní doktorátu, což znamená, že zatím nemá práci na plný úvazek a většinu času tráví doma.
Bohužel mám o dceru trochu strach, protože vidím, že Paul kvůli tomu, že sedí doma a píše doktorskou práci, nezvládá úplně domácí povinnosti, které na sebe vzal. Zdá se mi, že se v některých otázkách nedokáže o mou dceru postarat tak, jak by měl.
Moje Maryška má od malička zažívací problémy a měla by držet přísnou dietu. Myslím, že je to dědičné, protože můj manžel se také celý život potýkal se žaludečními problémy.
Před svatbou se mnou dcera bydlela a já jsem dohlížela na to, aby se pořádně najedla. Když se provdala za Paula a rozdělili si mezi sebe domácí práce, hned jsem ho upozornila, že si musí dávat pozor na to, co jí. Paul říkal, že to chápe, ale viděla jsem, že to v praxi neuplatňuje.
Snažím se dceři do života nezasahovat a navštěvuji je poměrně zřídka, ale když už se k nim dostanu, většinou vidím prázdné krabice od pizzy a jiného rychlého občerstvení. Paul pořád říká, že je to po poslední oslavě a že to nejedí, ale já vím, že je to lež, protože když se podívám do jejich ledničky, nevidím nic lehce stravitelného, jen párky, tučné sýry a samotnou majonézu. Nikdy jsem u nich neviděla žádné ovoce nebo zeleninu.
Jednou jsem jim přinesla králičí maso, krůtí a kuřecí. Požádala jsem Paula, aby z tohoto masa uvařil vývar pro dceru, ale samozřejmě to neudělal a dodnes toto mnou přivezené maso leží v mrazáku.
Chápu, že Paul je mladý muž a nemusí to umět, tak jsem mu nabídl pomoc a dokonce jsem řekl, že jim mohu přinést hotové jídlo. Paul však o mou pomoc nikdy nestál a moje dcera v takových situacích obvykle mlčí. Bohužel jí nedávno diagnostikovali vředy a sama mi přiznala, že se už nějakou dobu cítí hrozně.
Už nevím, co mám dělat, aby se v jejich životě něco změnilo. Nechci kazit rodinné vztahy, tím méně se zetěm, ale už se nemohu dívat, jak zanedbává dceru.
Mám o dceru velký strach a už nevím, co mám dělat.
Možná mi někdo poradí?
