Kdo by si pomyslel, že život Tatiany bude takový zmatek? Před šesti měsíci bylo všechno v pořádku. Vdala se z lásky a s Olegem si žili docela dobře. Měli byt v centru města, pěkný dvoupokojový byt. Ale neměli dost dětí, aby byli šťastní. Ale toho se nedožili.
Začaly problémy.
Oleg náhle přišel o práci. Taťána svého muže zpočátku podporovala, pomáhala mu hledat nové příležitosti. Ale jak týdny ubíhaly, Oleg jen ležel na pohovce a díval se na televizi. Každý pokus jeho ženy ho vyburcovat z míry ztroskotal:
– Nechte mě na pokoji! Copak nevidíš, že není práce? Všude se škrtá!
Taťána se snažila manželovi domluvit. Ale to přece není možné, aby neměla vůbec žádnou práci. Vždyť je tolik možností. Ale Oleg nechtěl nic poslouchat. Odmítal pracovat ve svém oboru, považoval se za nadřízeného. A tak seděl jako pštros a nenosil do domu žádné peníze. A jednou se Taťána vrátila z práce a viděla, jak se Oleg balí.
– Kam jdeš? – zeptala se překvapeně.
– Nastěhovat se k matce, vyhrkl, už mě nebaví, jak mě pořád otravuješ.
– Olegu, co to děláš…
– „Tak dost!“ vyštěkl, „nech mě v klidu žít.
A odešel a práskl dveřmi. Taťána zůstala v prázdném bytě sama. Nejdřív měla velký strach, snažila se Olegovi dovolat, ale on to nebral. Pak se rozhodla dát mu čas, aby se uklidnil a přišel k rozumu.
Uplynuly týdny. Taťána si postupně zvykla, že je sama. V práci ji povýšili a mohla si teď dovolit o něco víc než dřív. Koupila si novou pohovku – modernizace už byla dávno na spadnutí. Ta stará se už téměř rozpadala. Také provedl nějaké opravy v koupelně. Zaplatila sousedovi. Její manžel se odmítl ukázat.
Jednou ho kolega pozval na oslavu narozenin. Tam se Taťána seznámila s Andrejem – veselým a okouzlujícím mužem. Začali si povídat, vyměnili si telefonní čísla. Začali se poznávat. Andrej se jí hezky dvořil, dával jí květiny. Taťána na jeho pozornost nereagovala. Okamžitě mu dala najevo, že mezi nimi nemůže k ničemu dojít. Byla přece vdaná.
Ale Andrej byl vytrvalý a ona byla ráda za pozornost. Zvlášť po skandálech s Olegem. Taťána cítila, že je zase v kurzu a užívá si života.
Uplynuly tři měsíce. A pak se najednou objevil Oleg.
Taťána byla zrovna na cestě do práce, když zazvonil zvonek u dveří. Na prahu stál její manžel – neoholený, vrásčitý. Trochu z něj byl cítit zápach.
– „Ahoj, miláčku,“ řekl chraptivě.
Taťána se na něj udiveně podívala:
– Oleg? Co je to s tebou? Jak se máš, jak se máš?
– Je mi dobře, zamumlala, když vešla do bytu. Už jsi dokončil opravu? – Slyšela jsem jeho hlas z koupelny.
– ‘Ano, malá renovace,’ odpověděla Taťána.
– ‘Aha,’ Oleg prošel pokoje. Hned se vrátím. To stačí, to stačí. Pojď, vezmi si věci a opusť byt.
– Vezměte si věci a vypadněte z bytu. Taťána nevěřila vlastním uším. O čem to mluvíš?
– Vždyť je to můj byt. Já se nastěhuju zpátky a ty odsud vypadneš.
Taťána nejdřív nevěděla, co má říct. Že by se její manžel po tolika dnech objevil a hned ji opustil? Jen tak, beze slova?
– Olegu, zbláznil ses?“ Taťána se ohradila. – Nikam nejdu! Tohle je náš společný byt!
– Já nic nevím. Jsem tu přihlášená, takže mám plné právo bydlet tu sama. A ty se můžeš jít bodnout!
– Jak to můžeš udělat?! – Taťána byla rozhořčená. – Opustil jsi mě, opustil jsi mě a teď přijdeš a vyhodíš mě? To nemůže být pravda!
– No, nechci to v dobrém slova smyslu, – přimhouřil Oleg oči.
Vytáhl telefon a zavolal:
– Haló, Vítku? Ano, to jsem já. Poslyš, situace je taková.
Taťána zpanikařila, popadla tašku a vyběhla z bytu. Nevěděla, co má dělat. Zavolat policii? Měla by jít za právníkem? Její manžel byl očividně zoufalý. Protože nevěděla, jak to udělat lépe, zavolala Andrejovi.
– Andreji, mám problém! Manžel se vrátil a vyhodil mě z bytu. Nevím, co mám dělat!
– „Tady máš, uklidni se,“ odpověděl András.
– Jsem před domem. Bojím se vrátit, zavolal na své přátele.
– Nikam nechoď, hned tam budu.
Za půl hodiny dorazil Andrej s nějakým mužem.
– To je Michail, můj přítel. Právník – představil svého partnera. – Pojď, půjdeme se postarat o tvého manžela.
Šli nahoru do bytu. Oleg už stihl zavolat kamarádům – dvěma urostlým chlapům s gangsterským vzhledem.
– Jo, a tady je ta podpůrná skupina – ušklíbl se, když uviděl Taťánu s jejími společníky – Takže ty už sis našla kamaráda, zatímco jsem byl pryč? Přemýšlela jsi o přátelském stěhování?
– Hele, Olegu, – vložil se do toho Michail, – nejdřív se uklidníme a promluvíme si jako civilizovaní lidé.
– A kdo jsi vlastně ty?“ Oleg se naštval.
– ‘Jsem právník. A rád bych ti připomněl, že tenhle byt je ve společném vlastnictví. Taťána na něj má stejné právo jako ty.
– Na tvoje práva kašlu! – Oleg vykřikl: – Tohle je můj dům, nic víc! A tobě, Táňo, dávám hodinu na to, aby sis sbalila věci. Jestli neodejdeš, vyhodím tě násilím!
– Jen si na to zkus sáhnout, – řekl Andrej tiše, ale rozhodně a udělal krok dopředu.
Oleg se na něj podíval:
– No, no, hrdina. Vítku, Kolyane, vysvětlete tomuhle slabochovi, kdo je tady pánem.
Olegovi přátelé se vydali směrem k Andrejovi. Taťána v panice zavřela oči. Teď začne boj, a co potom? Vyhodí ho na ulici?
A pak se ozvalo hlasité zaklepání na dveře:
– Otevřete, policie!
Všichni ztuhli. Taťána se nechápavě podívala na Andreje – ten se jen záhadně usmál.
– „Jaká policie?“ sykl Oleg. „Kdo volal?
Klepání se opakovalo, hlasitěji:
– Okamžitě otevřete!
Oleg zaklel a šel otevřít. Na prahu stáli dva policisté.
– Dobré odpoledne, občané! Co se děje?
– Nic se neděje, řekl Oleg nervózně.
– A proč je tu takový hluk? – Policista se rozhlédl po davu. – Co je to za lidi?
– Víte,“ řekl Michail, “máme tu spor o majetek. Jeden muž chce vystěhovat svou ženu z jejich společného bytu.
– Opravdu?“ Policista se zamračil: “Požádám všechny, aby mi ukázali své doklady.
Nastal rozruch. Olegovi přátelé něco neslyšně zamumlali a spěchali pryč. Sám Oleg viditelně zbledl a sáhl do kapsy pro pas.
– No, no, no – protáhl policista po prohlídce dokladů – Takže vy, občane Petrove, se snažíte vyhodit svou zákonitou manželku ze společného bytu? A ještě k tomu s výhrůžkami?
Oleg něco nesrozumitelně zamumlal.
– Já jen… chtěl jsem si jen promluvit.
– No, no, no. A ti dva velvyslanci si chtěli taky promluvit? – Policista se ušklíbl. – Půjdeme na stanici a sepíšeme hlášení. Prověříme, jestli nemá nějaký další záznam v trestním rejstříku.
– Na stanici?! – Oleg zpanikařil.
– Vřele. Jestli nechceš mít problémy – radím ti, aby ses držel dál od manželky. O jejím vystěhování ani nemluvím. Tohle je nezákonné, rozumíš?
Oleg byl odveden. Taťána vyčerpaně klesla na pohovku:
– Můj bože, co to bylo? Kde se tu vzala policie?
Andrej se posadil vedle ní:
– Volal jsem je, když jsi volala. Uvědomil jsem si, že bez podpory to nezvládnu.
– Děkuju, usmála se Taťána. – Nevím, co bych si bez tebe počala.
– ‘No, teď už bude všechno v pořádku,’ usmál se Andrej.
Právník přikývl:
– Samozřejmě. Připravím všechny potřebné dokumenty. Spravedlivě rozdělíme majetek.
– Děkuji vám oběma – Taťána se na muže vděčně podívala – Nemohu uvěřit, že se vše tak úspěšně vyřešilo.
To nejhorší je za námi.
Následující měsíce nebyly jednoduché. Když Oleg opustil třídu, snažil se jí vyhrožovat a pak prosil Taťánu, aby se vrátila. Ale ona byla neoblomná – podala žádost o rozvod a rozdělení majetku. Andrej mu byl po celou dobu oporou. Podporoval ji, pomáhal jí, prostě ji vyslechl, když si potřebovala promluvit. Taťána si čím dál víc uvědomovala, jak je na ni hodný.
Ale své pocity si nechávala pro sebe – nejdřív si musela vyřešit svůj minulý život. Nakonec se rozvedli a rozdělili si majetek. Taťána zůstala v bytě. Oleg si vzal peníze, které jí náležely za její podíl.
Nyní byla připravena začít nový život. Postupně začala reagovat na Andrejovy city. Po několika měsících začali žít v jejím bytě. O rok později požádal Taťánu o ruku. Po dalších dvou letech se jim narodila dcera. Alice dostala jméno Alice. Byla živá a velmi zvídavá. A nedávno Taťána zjistila, že je opět těhotná – tentokrát s chlapcem.
Nikdy nečekala, že se život vyvine právě takhle. Ale zdá se, že se všechno obrací k lepšímu.
