Bezdomovec objal ovčáka a usnuli, zatímco ona se vracela opuštěným parkem a v očích měla slzy. Před sebou měla obrázek psa, který krmil svého člověka. Pak mu zabroukala ukolébavku…….
Pracovala v kuchyni v restauraci.
Restaurace byla drahá, kuchaři výborní. Byla vyhlášená už dlouho, takže se tam vždycky stála fronta. A stůl jste si museli rezervovat týden dopředu.
Měl nízký plat. „Bylo to na saláty“. To se říká o někom, komu byla vždycky svěřena jen jedna věc – výroba salátů.
A tak pracoval na částečný úvazek i jako uklízeč. Po práci, když všichni odešli, zůstal a vynášel odpadky a zbytky jídla, zametal a vytíral podlahy.
Platili mu trochu navíc a nebylo to špatné.
Tak se seznámil se skupinou koček a psů, kteří celý den trpělivě čekali, až se večer objeví se zbytky jídla.
Bylo přísně zakázáno je krmit. Šéfové to vysvětlovali tím, že jde o způsob chovu krys a myší. Ale zkuste to vysvětlit hladovým očím, které se na vás prosebně a s nadějí dívají……
Udělal tedy to, co musel, aby kočkám a psům neublížil a nebyl přistižen, a to, že jim dal jídlo zvlášť a sedl si a čekal, až se nají. Zbytky pak ukládal do velkých zelených košů s víkem.
V tu chvíli ho uviděla – velkého, špinavého ovčáckého psa. V plemenech se nevyznal, takže se mohl mýlit. Ale to ho nezajímalo, zajímalo ho něco jiného.
Pes okusoval jídlo, ale nic nesnědl. Sebral je, chytil do zubů a někam odběhl…….
Po několika týdnech mu zvědavost nedala a rozhodl se psa sledovat, zvlášť když měl ještě spoustu času.
Zatímco ostatní kočky a psi jedli, on následoval ovčáckého psa do odlehlého koutu parku…..
Park se nacházel velmi blízko restaurace. Vedla tudy centrální alej, která byla v noci vždy velkoryse osvětlená. Byly tam lavičky a dokonce i stolky s malými kovovými sedátky pod světly.
U jednoho z těchto stolků stál pes.
U stolu seděl muž, zřejmě bezdomovec. Rozcuchané vlasy a vousy, starý potrhaný kabát – to vše bylo ve světle lamp dokonale vidět.
Ovčák se postavil na zadní nohy a položil svou kořist na stůl.
– „Ta ryba je moje,“ řekl rozčilený bezdomovec. „Moje ryba, co bych si bez tebe počal? Ty jsi můj ošetřovatel!
Bezdomovec psa objal a políbil ho na nos. Ryba olízla muži tvář a spokojeně zakňučela.
– Sedni si naproti, Rybko, pokračoval muž, – dáme si svačinu.
Pes si vylezl na sedadlo naproti a muž se začal dělit o pamlsky, které přinesl. Po jídle se přesunuli dál…
Žena se vůbec nezmohla na to, aby je odmítla následovat. Park byl prázdný. Musela se schovat za stromy podél centrální aleje.
Když došla do nejvzdálenějšího rohu parku, muž se psem se zastavili. Bylo tam husté křoví.
– My dva máme čas do pěti do rána,“ řekl bezdomovec Rybě. – Pak přijdou uklízeči a běžci a my musíme uklidit, než sem dorazí…
Vytáhl z křoví několik kartonových krabic. Položil je na zem a vytáhl starý roztrhaný spacák a dvě deky.
Sám si lehl do spacáku na krabice. Rozprostřel jednu z dek, na kterou si lehl Fish. Druhou přikryla svou sestru.
Leželi tváří v tvář a Ryba olízl svému muži tvář. Dokonce se zdálo, že mu zpívá psí ukolébavku – tiše, láskyplně vyla.
A ženě to připomnělo její dětství a to, jak jí matka zpívala před spaním…..
Bezdomovec objal svou partnerku kolem ramen, usnuli a žena se vracela zpátky opuštěným parkem a neviděla na pouliční osvětlení. Oči se jí zalily slzami.
Nevěděla, co se tomu muži stalo a proč je na ulici. Nepříslušelo mu to ani posuzovat, ani ho to nezajímalo. Před sebou měla obraz Hala, který toho muže krmil.
Nejedla, jen mu to přinesla a čekala, až se s ní podělí. Pak mu zazpíval ukolébavku.
Teď v noci krmil Rybu zvlášť. Dával mu velké kusy masa, které zbyly po zavírací době, a housky. Všechno to dal do sáčku a řekl:
– „Tady máš, Rybičko. Vezmi si to ke svému člověku.
Rybička radostně zavýskl a olízl mu ruku.
O dva týdny později, když po zavření restaurace vynášel odpadky a smetí, čekal na něj bezdomovec s Fishym:
– „Jen jsem ti chtěl poděkovat,“ řekl, a když se k ní opatrně přiblížil, vzal její pravou ruku do své a nízko se sklonil, aby jí políbil prsty.
Vypadala rozpačitě a ruku mu odtáhla.
– Ne!“ řekla. Ne, nebude mě to nic stát. Pojď a vezmi si ji sama. Dám ti ho a vyberu ti ho za ryby…….
Bezdomovec se uklonil a poděkoval jí.
A tak odešel. Posbíral pro ně dobré zbytky, kaši a chleba. Ale jednoho dne.
Jednoho dne nepřišel. A po několika dnech si začal dělat starosti. Ryba nepřišla, a pak přišla, ale jídlo si nevzala. Stál u ženy a žalostně vyl.
Žena usoudila, že něco není v pořádku, a vydala se za psem do vzdáleného rohu parku. Bezdomovec ležel ve spacáku a třásl se.
– To nic není, snažila se mu říct. Ale zuby mu drkotaly tak hlasitě, že sotva rozuměla, co říká. – Brzy to přejde… – ujišťoval ji, – jen si potřebuju lehnout a odpočinout si.
Sáhla mu na čelo. Pálilo ji.
Odvezla ho sanitka. Odvezl domů Fishe, který sténal, jak se snažil vrhnout za autem, které ho odváželo.
Poté, co se jí nějak podařilo psovi vysvětlit, že se jeho majitel uzdraví a vrátí, se ženě podařilo dostat ho domů, ale jedna myšlenka jí stále vrtala hlavou.
Kam by se zatoulaný pes poděl, kdyby ho nechala jít? Sama si pronajala malý pokoj s postelí. A pro dalšího člověka tam nebylo místo.
Sedl si tedy ke stolu, rozsvítil lampičku, učesal se a celý příběh vyprávěl do kamery svého telefonu. Bez jakékoliv naděje to zveřejnil na internetu. Pak si šel lehnout…
Během noci musel několikrát vstát – Rybka vyskočila do tmy a vyjekla na poplach. Hledal svého muže. Uklidnila ho a slíbila mu, že všechno bude v pořádku.
Ráno, zcela nevyspalá, se s Rybou dohodla, že na něj počká doma a večer půjdou společně navštívit jejího muže.
Celý den tvrdě pracoval, jako vždycky. Jen několikrát si stihl zakouřit a dát si sendvič.
Těsně před zavírací dobou vstoupil do kuchyně vrchní číšník a s překvapením v hlase zavolal jeho jméno.
– „Velmi zvláštní,“ řekl, „ale tady uprostřed místnosti stojí lidé a dožadují se, abyste…“.
– Já? – Podivila se, utřela si ruce a uhladila vlasy.
Vyšla na chodbu a snažila se vzpomenout si, co mohla udělat, aby ji hledali.
Uprostřed místnosti stálo deset lidí. Když ji uviděli, z nějakého důvodu najednou zvedli hlavu a zatleskali. Celá místnost ztuhla a otočila se jejich směrem.
Zrudlá a zmatená se zeptala, co se děje. Pak všichni, kdo stáli kolem ní, vytáhli telefony a ona s překvapením spatřila malý videoklip, na kterém žádala o pomoc.
Hosté restaurace v místnosti okamžitě vytáhli své telefony a začali video hledat.
Musela se převléknout a spolu s lidmi, kteří na ni čekali, se vydala do nemocnice. Byli mezi nimi lidé, kteří chtěli pomoci, zástupci sociálních služeb a známý blogger, který vše, co se dělo, natáčel malou videokamerou.
Bezdomovec, kterému bylo o něco lépe, byl návštěvou velmi překvapen. Nebyl zvyklý na pozornost lidí a byl velmi rozpačitý…….
Po návratu do restaurace se žena dozvěděla, že byla požádána o návštěvu majitele, který z neznámého důvodu právě ten večer přijel.
Silně rozrušená a v domnění, že ji čeká vyhazov, se připravila na nejhorší, ale….
Majitel se široce usmál a podal jí ruku:
– Děkuji! Moc vám děkuji! – Děkuji!“ řekl, což ji uvedlo do rozpaků. – Jak, to nevěděla? – Majitel byl překvapený. – Jsme slavní díky vám. Pomáháme zvířatům a lidem bez domova!
Pak se opřel na židli a vážně se na ni podíval:
– „Nemůžu vás vyhodit, i když bych moc rád. Kromě toho už v kuchyni nepracujete. Teď jsi číšnice na směně, máš extra praxi, sakra…….
Vedeš kuchyni, kde se krmí zvířata a lidé bez domova. A nenech mě selhat!
Máme půlroční pořadník a všichni nechávají peníze na krmení bezdomovců.
Víš, z nějakého důvodu je pro lidi snazší nechávat peníze pro jiné lidi než pro sebe, ale… Co se dá dělat?
Funguje to?
Jen přikývla…
Muž bez domova a jeho pes jsou v sociálním bytě. Pravidelně je navštěvuje. Oholil se, ostříhal, převlékl a našel si práci.
Hal se na ni vždycky těší a má radost, když přijde.
V restauraci a jídelně pro bezdomovce je spousta práce. Dostat se odtamtud je docela problém.
Majitel se na ni usmívá, ale ona nedokáže říct, jestli je šťastný, nebo ne. Jeho plat je teď víc než slušný.
Někdy o víkendu se s Tomem a Rybou prochází v parku a povídají si o životě. Tom ji ujišťuje, že je jejím jasným andělem. A že je to všechno díky jeho dobrému srdci.
A ona ho ujišťuje, že jeho světlým andělem je jeho pes Fish. A že bez něj by se nic z toho nestalo.
A ovčácký pes Fish si ze všech jejich hádek nic nedělá. Kráčí vedle nich a usmívá se. Už ví, že se jim narodí dítě. A Fish si představuje, jak si s ním bude hrát.
