Jsem v nemocnici, to znamená, že ležím. A ty svádíš moje kamarádky?!
Oksana opustila Petra. Vrátila se domů za úsvitu a prohlásila:
„Všechno je pryč, miláčku. Odcházím. Našla jsem lásku svého života, muže, se kterým budu šťastná.
A co já? Co bude se mnou?
„Co je s tebou? Jestli chceš, buď taky šťastná. Co je mi do toho?“
Oksana pokrčila rameny a začala balit své věci.
„Nejnutnější oblečení si vezmu s sebou. Zimní věci přivezu později.“
„Oksano. Ty jsi mě podvedla?“ zeptal se nakonec Petr v šoku.
„Ano,“ podívala se na něj překvapeně Oksana. ‚Divné, že sis toho dosud nevšiml.“
„Ale s kým?!“
„S Antonem. On je opravdový muž!‘ Oksaniny oči se rozzářily. ‚Není jako ty.“
„Já jsem taky opravdový! To jsi říkala sama!‘ protestoval Anton zoufale.
„Mýlila jsem se.“
Oksana zabouchla dveře a Péter zůstal sám v prázdném domě. Dvě hodiny seděl na okraji postele, pak najednou popadl tašku, naházel do ní pár věcí, zavolal si taxi a odjel na nádraží.
***
Oksana byla nejkrásnější dívka v malém městě. Všichni po ní šíleli, ale Oksana se dala dohromady s Petrem. On ji unesl. Jednou ji prostě sledoval autem v blízkosti jejího pracoviště, nabídl jí, že ji odveze domů, pak šlápnul na plyn a odjel na nádraží. Než se dívka stačila vzpamatovat, nacpal ji do odjíždějícího vlaku a odvezl na jih, aby si odpočinula.
„Jsi tak náhlý a nepředvídatelný,“ vrněla Oksana o týden později.
Dívka tento romantický gesto velmi ocenila. Vždyť nikdo – nikdo! z jejích známých nebyl unesen a odvezen na jih.
„To ještě není všechno!“ slíbil Peter.
A skutečně: po návratu vzal Oksanu na matriku. Pod vlivem poledního slunce a moře se dívka uvolnila a souhlasila, že si ho vezme.
Ale rodinný život se nepovedl. Péter si totiž myslel, že on bude pracovat (naštěstí vydělával více než slušně) a Oksana se bude starat o domácnost. Ne, pokud chce, může pracovat taky. Ale boršč a sekaná musí být vždy na stole!
Oksana si však myslela, že se vdá, opustí práci, bude se věnovat sobě a svou přítomností zkrášlovat svět. A v tomto světě není místo pro boršč a sekanou – jen pro celer a avokádo!
Trochu odlišné představy, že? Proto museli najít kompromis. Oksanu samozřejmě vyhodili, poté co ji Petr unesl. V novém zaměstnání se dohodla na polovičním úvazku. Tak polovinu dne zdobila kancelář a polovinu domu Petra.
„Mami, je oběd hotový? Péter už bude tady!“ kňourala Oksanka a pilovala si nehty.
„Ano, holčičko, už je hotový!“
„Pospěš si, musíš odtud nepozorovaně zmizet.“
Ano, ano, rozumím. Oksanka byla mistrná v přípravě salátů. O vaření se však starala její matka. Jen Péter o tom nevěděl. Celý den tvrdě pracoval, aby mohl Oksanocsku potěšit novými šaty a šperky.
***
Ale stalo se něco strašného: Petr upadl, zlomil si obě nohy a skončil v nemocnici. Oksanka ho navštěvovala jen zřídka: říkala, že jí v nemocnici není dobře. Petr byl smutný, což velmi zarmoutilo jeho ošetřující lékařku a bývalou spolužačku Lenochku.
„Petro, potřebuješ pozitivní emoce, jen tak se rychle uzdravíš. Takhle budeš ležet v nemocnici ještě měsíc.“
„Lenko, proč se o mě tak bojíš? Mám ženu, která se o mě postará!“
„Ano, ano, a kde je tvoje žena? Jsi v nemocnici už tři týdny a nikdo tě ještě neviděl!
„Nemá ráda nemocniční pachy, proto nepřijde.
„Ty jsi ale hloupý, Petya,“ kroutila Lenka hlavou.
Lenka nebyla hezká, byla to jen průměrná dívka. Sympatická, milá, pozorná, ne hloupá – ale muži se o ni nehrnuli a nestáli frontu, aby ji odvedli na matriku. Jeden sice byl, ale Lenka ho nemilovala. Od šesté třídy byla tajně zamilovaná do Petiky. Ten o tom ale neměl ani tušení.
„Moje Oksanochka vaří líp,“ prohlásil jednou Petka, když mu Lena přinesla jídlo z domova.
„Ha! Ona teď někde vaří a já tě tady krmím. Chápeš ten rozdíl?“
Petr polkl urážku, ale pokračoval v chválení své ženy: je krásná, upravená, vaří, pracuje – umí všechno.
„Pet, nechci rozvracet tvoji rodinu. Ale Oksanu příliš vážíš. Vůbec není taková, jakou ji vidíš. Rodinné dovolené
„Ticho, ženo,“ zasmál se Petr. “Já s ní žiju a vím líp, jaká je moje Oksanka.“
Petr včera nemohl Oksance říct, že ho propustili z nemocnice. Žena mu řekla, že má práci, a zavěsila. Petr proto chtěl dnes své ženě udělat překvapení.
Muž vešel do předsíně za jiným mužem. Ten vyběhl po schodech a Petr ho pomalu následoval: vždyť má dvě zlomeniny…
„Miláčku!“ vykřikla Oksana, když otevřela dveře.
Ještě mě neviděla přes okno, pomyslel si Petr, a přesto mě tak vítá! Lenka říkala, že…
V tu chvíli se zabouchly dveře bytu a najednou se ozvaly milostné slova dvou hlasů – ženského a mužského. Péter – jak to v jeho situaci bylo možné – vtrhl na schodiště, třesoucíma se rukama otevřel dveře a tam – jaká hanba a potupa!
„Péter?! Co tady děláš?!„ Oksaně se oči rozšířily jako sově.
„Zheko?! Co děláš v mém bytě?!“ Péter nechápavě se díval na svého přítele (který podle všeho už přítelem nebyl). Oksanu objímal kolem pasu.
„Oksano! Říkal jsi, že ještě nepřijde!“ rozčiloval se Zheka. ‚No tak!“
Host zamával rukou a odešel.
„Co to má znamenat?‘ Peterův hlas zněl rozhořčeně. “Jsem v nemocnici, ležím v posteli. A ty mi svádíš přátele?!“
„Není to tak, jak si myslíš!„ Oksana tak často mrkala umělými řasami, že jí skoro vypadly.
„A co jsem si myslel?“ posmíval se Peter.
„Zheka se zastavil, aby ti vyzdobil byt na tvůj návrat! Čekali jsme tě zítra, chtěli jsme ti uspořádat překvapení!“
„Proč jsi ji pozdravil slovy „miluju tě“?
„Chtěl jsem vyjádřit radost z našeho setkání!
Oksana okamžitě reagovala na všechny Peterovy argumenty. Nakonec se muž uklidnil. Druhý den Zheka Oksankinu verzi zcela potvrdil: řekl, že připravovali překvapení, zkoušeli to. On sám se rozhodl, že to v poslední chvíli zabránil Bůh. Jinak by kvůli této kouzelné ženě přišel o svého nejlepšího přítele.
Péter Oksanku tak miloval a tak jí důvěřoval, že ho ani cizí ponožka pod postelí nerozhodila. Kdo ví…
***
A Petr a Oksanka se opět stali duší a tělem. Lahodné obědy, lehké snídaně, pečlivě vyžehlené košile. Manželka se o všechno starala a stále vypadala svěže! Ba co víc: byla ještě krásnější a potěšila Petra zářivými novými šaty.
Jednoho dne se Petr a Zheka vrátili domů odpoledne. Z vůní byla cítit jen Oksanina parfém. Nebyla doma. Byt nebyl uklizený.
„Zvláštní, kam zmizela?“ zeptal se Petr nechápavě.
„Možná šla nakoupit?“
„Možná… Dobře, přinesu papíry a vyrazíme.“
Večer Oksanka nebyla doma. Druhý den ráno zavolala: řekla, že jela s kamarádkou na výlet, silnice jsou kluzké a teď je v nemocnici. Ne, ne, v žádném případě za ní nemůže jet! Je karanténa, nepustí ho dovnitř. Nemůže jí nic předat. Ani jí nedovolí zamávat z okna.
„Petko, v naší nemocnici není karanténa. A Oksana tam není,“ snažila se muže přesvědčit Lenka.
„Oksana říkala, že jsou v jiném městě…“
„Ale já jsem obvolal všechna města v okruhu 150 kilometrů. Není tam!“
„Chceš mi říct, že tě Oksana podvádí?“
„Nechci nic říkat,“ zamítla Lenka podrážděně.
„Tak proč šíříš pomluvy?“
Petr si nedokázal představit, že by ho Oksana mohla podvádět. Týden a půl po zmizení své ženy seděl v kanceláři a truchlil.
„Petře,„ zakuckal se Zheka za jeho zády.
„Co je?“ zamručel Petr.
„Promiň, ale Oksana není v nemocnici.“
„Tak kde je?“
„Podívej, odjely s Tatjanou do „jiného města“, ne?
„Ano, a teď jsou obě v nemocnici.
„Tady jsou Tatjaniny stránky na sociálních sítích. Dneska tam dala příspěvek. Jsou tam s Oksanou,“ ukázal Zheka na svůj telefon.
Obě kamarádky byly v lehkých šatech, ne v nemocničních pyžamech. Za nimi nebyly nemocniční stěny, ale palmy a azurově modré moře. Dívky se objímaly a zvedaly koktejly do vzduchu.
„…!“ zaklel Peter. “Jak to mám pochopit?“
„Promiň, kámo.“ „Nevím…“ odpověděl smutně Zheka. ‚Ale mě víc zajímá, kdo je vyfotil?“
V tu chvíli přišla zpráva od Oksanky: zítra ji propustí domů. Zavolají s Tanyuhou taxi a přijedou za ní.
Další den se manželka skutečně vrátila domů – krásnější a opálenější.
„Odkud to opálení?‘ zeptal se přísně Péter.
„Byla jsem na křemíkové léčbě, od toho se vždycky opálím!“
„Jsi si jistá, že jsi byla v nemocnici?“
„Samozřejmě! Máš nějaké pochybnosti?“
„Ano, viděl jsem fotky tebe a Tanyuhy!“
Oksana zaklela, zamrkala řasami a pak se okamžitě rozesmála.
„Petro, chápeš, spontánně jsme se rozhodli, že si jedeme odpočinout!“
„Tak proč jsi lhala?“
„Co bude, když mě nepustíš?“
„Dobře. Kdo vás fotil?“
„Různí turisté, my jsme je požádali, aby nás vyfotili spolu!“
Petr se zamyslel. Vše se zdálo logické. Ale nějak jí nevěřil. Co měl dělat? Vždyť se přece nedá žít s někým, komu nevěříš! Petr se v duchu rozhodl, že vše bylo tak, jak Oksana řekla.
***
Uplynulo dalších šest měsíců jako v pohádce. Oksana Péterovi šeptala do ucha, že je nejlepší, radovala se jako malé dítě z dárků a potěšovala svého manžela dorty, koláči, lasagnemi… Péter jí proto všechno odpustil: pozdní procházky s kamarádkami, diskotéky až do rána a také to, že mu vždy nezvedala telefon.
A pak to přišlo jako blesk z čistého nebe.
„Je konec, miláčku. Odcházím. Našla jsem lásku svého života, muže, se kterým budu šťastná…“
Petr seděl a zíral na jeden bod, pak si najednou vzpomněl na něco vtipného: včera Oksana mluvila o vlaku, který jel k moři. Ještě má šanci ji dohnat a přivést zpět! Stejně jako kdysi, když ji unesl.
V okamžiku, kdy Péter dorazil k vlaku, Oksana právě nastupovala do vagónu. Vedle ní stál vousatý muž, který byl dvakrát tak široký jako Péter. Posadil Oksanu na schody a ona radostně pištěla.
Celá scéna se Péterovi zdála tak odporná, že se mu zatočila hlava. Péter se zhroutil na nástupiště. Doprovod k němu přiběhl. Oksana si toho ani nevšimla.
„Jděte pryč, jsem lékař, pomůžu mu,„ sklonil se nad Petrem známý obličej a on ztratil vědomí.
Petr se probral v nemocnici. Kolem něj bylo ticho, vonělo to příjemně a nedaleko od něj seděl někdo na židli.
„Oksano, jsi to ty?“ oslovil ji Petr.
„Ne, hlupáku. To jsem já,„ odpověděla Lenka.
„Co tady děláš… tam…
„Tam“ jsem přinesla rozvodové papíry: Oksana o to požádala. „Tady“ na tebe dohlížím. Dobře jsi trefil peron!
„Odešla?“ Bolest trhalo Petrovi srdce.
„Ano, Petya. Věř mi, tak je to lepší.
„Lepší pro koho?!
„Pro všechny! No, vidím, že ses vzpamatoval. Tak já půjdu.
Lenka odešla z pokoje a Péter přemýšlel, jak bude dál žít.
Další den ho propustili z nemocnice. Péter se vracel domů s vědomím, že ho čeká prázdný byt. Ale už u vchodu ucítil charakteristickou vůni Oksankiny masové knedlíčky. Takhle vařila jen ona! U dveří byla vůně už nesnesitelná.
„Vrátila ses!“ zvolal Péter. “To byl jen vtip?“
V kuchyni něco spadlo. Ukázalo se, že to byla jeho tchyně. Nevěděla o dceřiněm žertu, a tak jako vždy přišla, aby za ni uvařila.
„Petka? Co tu děláš?“
„A ty?“
„Já… no… tedy…“ a ukázala na sekanou. Měla stejný tvar a vůni jako ta, kterou vařila Oksana. Nebo moje tchyně?
„Takže jsi vařila celou dobu ty?“
„Ano. Oksana se to nikdy nenaučila…“
Později se ukázalo, že Oksana kvůli „pravému muži“ vybrala všechny Petrovy bankovní účty – z těchto peněz zaplatili cestu. O čtyři měsíce později, když peníze došly, milenec Oksanu vyhodil jako psa. Oksana se vrátila k Petrovi.
„Petro, to byla chyba! Miluju jen tebe!“
„Ne, zlato, už ti na to neskočím.“
„Mami?!“ Oksana uviděla matku vycházet z kuchyně. Na rozdíl od své dcery vypadala prostě nádherně. “Co tady děláš?“
„Peču sekanou,“ pokrčila rameny matka. ‚Petro, s bramborovou kaší nebo těstovinami?“
„S makarony!“
„Dobře, drahoušku, bude to s makarony,‘ usmála se tchyně na svého zetě a vrátila se do kuchyně.
Oksana se zašklebila.
„Fuj, to je hnusné!“
„Co je hnusné?“
„No všechno… Ty… máma…“
„Jestli se ti to nelíbí, tak se nedívej!“
Oksana zrudla a vyběhla z bytu.
„Pet, všechno jsem připravila, pojď se najíst, já jdu do kina!“
„Díky! Jsi nejlepší tchyně! I když už jen bývalá.“
„A ty jsi nejlepší zeť, i když už jen bývalý,“ odpověděla tchyně se smíchem. “Lenochko, ahoj!“
***
Brzy se ozvalo známé klapání na schodech. Lenochka spěchala domů. Tehdy, před čtyřmi měsíci, se rozhodla, že Petra neopustí. Spolu s bývalou tchýní se o muže staraly: byl na dně, nejedl. Po měsíci se vzpamatoval a uvědomil si, že k Lenochce necítí jen vděčnost, ale i něco víc.
Tchyně si uvědomila, že vychovala monstrum, a že i ona sama potřebuje podporu, a tak Petr a Lena jí nabídli, aby se k nim nastěhovala. Tchyně souhlasila a nečekaně našla spřízněné duše v cizích lidech. Tajemství: brzy se také vdá! Petrův soused: jednou se podíval na maso s omamnou vůní a zamiloval se do očí kuchařky.
Tak Oksana, aniž by to chtěla, svou zradou přinesla štěstí své matce, bývalému manželovi, Lenke a Petrovi sousedovi.
Kde je teď, nevíme a ani nechceme vědět. Zrádkyně si to zasloužila!
