„Alo Sergejevna, na dlouho odcházíte?“ zeptala se jí Masha.
Ala se otočila k hospodyně a krátce odpověděla:
„Doufám, že ano, Mash. Kolikrát ještě můžeme chodit sem a tam.“
Už více než měsíc běhala Alla po nemocnicích a snažila se zjistit, proč se jim s Artemem nedaří mít dítě. Přestože už měla syna z prvního manželství, velmi toužila po společném dítěti s Artemem.
Sama Alla nikdy nemyslela, že po Vadimově smrti potká někoho jiného. Vždyť se stali rodiči teprve nedávno, když Vadim odjel na služební cestu… A pak zazvonil telefon. Řekli jí, že se stala tragédie na stavbě: spadl z velké výšky. Alla tomu dlouho nemohla uvěřit, ale realitu musela přijmout.
Zůstala sama s malým synem. Dlouho byla na osud naštvaná za to, že Vadim byl tak zásadový. Vždyť Alla dobře vydělávala, měla vlastní firmu. Kdyby chtěla, mohla by rodinu uživit sama. Ale když Vadimovi navrhla, aby se vzdal práce, vždycky jí rozhodně odpověděl:
„Aljoško, kde se to vidí, že muž v domácnosti nepracuje? Chceš, abych byl terčem posměchu mezi přáteli? Chápu, že možná nejsem milionář. Možná mám úplně obyčejnou práci. Ano, jsem stavitel. Nejsem vědec, programátor, ani učitel. Ale pokud jsi mě takového miluješ, přijmi mě celého. Dokud pracuji, cítím, že jsem tě hoden. Nemůžu jen tak sedět se založenýma rukama.
Alla mu rozuměla. A nechala ho dělat vše, co považoval za nutné. Jenže jak to všechno skončilo… Dlouho přemýšlela o tom rozhodnutí. Vždyť si mohl vybrat jiné povolání, méně nebezpečné, kde by nemusel lézt do výšek. Ale ani se ponořit do smutku nebylo možné.
Musela nějak vychovat dítě. Samozřejmě měla Alla prostředky na to, aby najala chůvu pro malého Gleb, ale nechtěla být matkou, která se odcizí svému synovi. Zvlášť v tak těžkém období. Nebyla to první ztráta v jejím životě. Před několika lety zemřel její otec a ona nyní znovu prožívala podobné pocity a hlouběji chápala svou matku, která tehdy také ztratila manžela.
Uplynulo sedm let a Alla ani nepomyslela na nový vztah. Její kamarádka Liza jí však přímo řekla, že je čas se vzchopit. Už uplynulo tolik času. Láska se samozřejmě nezapomíná, ale nelze žít věčně ve stínu minulosti.
„Zkus to alespoň jednou,“ naléhala Liza. “Nikdo neříká, že musíš hned budovat vážný vztah. Prostě se zaregistruj na seznamce, jdi na rande, rozptyl se. Vzpomeň si, jaké to je, když se o tebe muži zajímají. No tak, já ti fandím a podporuju tě.“
Čím víc Alla přemýšlela o slovech své přítelkyně, tím víc si uvědomovala, že má Liza pravdu. Je jí teprve 29 a žije ve svém domě téměř jako poustevnice. Práce, škola syna, knihy – to je celý její život.
Knihy se pro Allu staly spásou po smrti manžela. Staly se paralelním světem, kde se všem dařilo dokonale. V nich prožívala život, který neměla. Občas se setkala s kamarádkami nebo matkou, ale to zjevně nestačilo. Možná by opravdu stálo za to trochu si život zpestřit?
První pokusy seznámit se přes internet nepřinesly úspěch. Šla na pár rande, ale muži nebyli vůbec takoví, jak se popisovali v profilech. Alla se však rozhodla dát této metodě ještě jednu šanci.
Artem pracoval jako prodavač, ale to Allu vůbec nevadilo. Domnívala se, že povolání o člověku moc neříká. Hlavní je komunikace, teprve pak závěry. Právě tak se kdysi seznámila se svým prvním manželem.
Fotografie Artema se jí zdály milé a upřímné, což nečekaně upoutalo její pozornost. Navrhl jí schůzku v parku.
Předchozí rande se odehrála v kavárnách, kde muži spěchali s placením účtu, i když to pro Allu nemělo žádný význam. Mohla si dovolit všechno sama. Proto byla procházka parkem pro ni skutečným douškem čerstvého vzduchu – v přímém i přeneseném smyslu.
Když Alla dorazila na místo, Artem tam nebyl. Chvíli dokonce čekala, protože si už myslela, že nepřijde. Ale brzy si všimla běžícího muže. Muž doběhl k ní, sklonil se, opřel se rukama o kolena a těžce dýchal.
„Fú! Promiň, zpozdil jsem se. Autobus nejel. Vím, zní to hloupě. Jen mě nepošlete pryč!“
Jeho upřímnost Allu okamžitě okouzlila. Možná nebyl nejkrásnější, ale čím déle spolu chodili, tím víc se jí jeho společnost líbila. A na konci večera se jí vůbec nechtělo rozcházet.
Alla si ani nedokázala představit, že svého druhého manžela potká přes seznamku. A navíc tak rychle. Po několika měsících se k sobě nastěhovali a po roce se vzali.
Artem se přestěhoval k Allě. Často si stěžoval na práci, a tak mu jednou navrhla, ať prostě dá výpověď. Měla dost peněz, aby je oba uživila. Artem si mohl hledat práci, která by ho bavila, nebo se dokonce učit něco nového. Po krátkém váhání souhlasil, ale Alla trvala na tom, aby se vyhnul nebezpečným povoláním. Něco klidného, bez továren nebo stavebnictví.
Přestože Alje bylo přes 30, velmi toužila po dítěti s Artemem. Ale nic jim nevyšlo, možná kvůli jejímu věku. Alja proto chodila po lékařích a utrácela peníze za nejlepší specialisty, ale výsledky se nedostavovaly. Nevzdávala to.
Stihla se trochu vzdálit od domu, když ji to napadlo. Bože, dokumenty! Nechala je na nočním stolku. Naštěstí odjela jen kousek a návštěvu u lékaře nemusela rušit. Alla se vrátila domů a zamířila do ložnice, když najednou uslyšela smích – mužský a ženský. Ztuhla na místě. To snad Masha přivedla někoho do jejich ložnice?
To by od hospodyně Allo rozhodně nečekala. Masha u ní pracovala už rok a vždy se zdála bezvadně zodpovědná. Ale pokud si dovolí přivést do domu cizí lidi, kolik dalších tajemství ta dívka skrývá?
Alla se už chystala otevřít dveře a říct Mashe, co si myslí, když najednou uslyšela známý hlas. Okamžitě ho poznala – byl to Artem.
„Nemůžu se dočkat, až bude tenhle dům náš,“ řekl.
„Za pět dní ji svléknu donaha a toho kluka se zbavím.
Pak si s tebou začneme opravdu žít. Už se nebudeme muset před nikým schovávat a peněz budeme mít dost do konce života. Každý den ti budu dávat růže.“
Podle zvuků, které se ozývaly z pokoje, Artem zvedl Masu do náruče. Allu zalil studený pot.
„Co je to za hloupou holku, že se dala na kluka z seznamky?“ To už mluvila Masha.
„Všechno je to jednoduché, plán vyšel perfektně,“ odpověděl Artem. “Měl jsem štěstí, že jsem se od její bývalé kamarádky dozvěděl všechno o Allě. Co má ráda, jak reaguje, čeho si cení. Ani si nedokážu představit, co té kamarádce udělala, že jí všechno vyklopila na stříbrném podnose.
Hlavní je, aby se pak se mnou podělila o peníze. Víš, jak snadné bylo Allu omotat kolem prstu? Poté, co zemřel její první manžel, byla ochotná uvěřit čemukoli. Zbývá jen kontaktovat právníka a vzít jí všechno.
V tu chvíli se Alla málem zhroutila z toho šoku. Chtěla vtrhnout do ložnice, zakřičet na manžela a vyhodit ho ze dveří. Ale ovládla se. Místo k lékaři šla k notáři. Ten den se nevrátila domů, ale zůstala se synem u matky. Musela se vzchopit, než se setká tváří v tvář se zrádcem.
O několik dní později, když se Artem pokusil uskutečnit svůj zákeřný plán, Alla s potěšením sledovala, jak se všechny jeho sny rozpadají na prach.
Zajímalo by ji, jak dlouho si bude pamatovat Artemovu hysterii, kdy ji zahrnul hrubostmi a obviněními. Bude schopná znovu někomu důvěřovat? Alla to nevěděla. Štěstí není v penězích – to je pravda. Ale osamělost nemusí být nutně břemenem.
