V melancholickém podzimu čelí Lev, muž, který se dosud neoženil, následkům života plného ztrát a osamělosti. Po smrti své matky Anny Stepanovny, a svých bratrů a sester se dům, který byl kdysi plný života a lásky, proměnil v prázdný a tichý prostor. Ztráta matky ho hluboce zasáhla a jeho neschopnost najít si manželku mu připadala jako další forma opuštění. Ve světě, kde ostatní zakládali rodiny a budovali svou budoucnost, se Lev ztratil ve své osamělosti, zajatý smutkem, ze kterého nevěděl, jak se vymanit ze sítě svého každodenního života.
Navzdory svým dobrým úmyslům Lev odmítal vybrat si partnerku ze strachu, že mu nikdo nebude schopen nabídnout stejnou vřelost, jakou zažil v náručí své matky. Všichni kolem něj, dokonce i jeho dědeček Efim, mu říkali, že život plyne a že pokud neudělá krok vpřed, zůstane jen tichým svědkem života ostatních. Efim, s moudrostí, kterou nashromáždil za všechna ta léta, mu doporučuje, aby si vzal Ariadnu, ženu skromného vzhledu, ale s úsměvem, který s sebou přinášel všechnu sluneční záři.
Lev, s srdcem plným nejistoty, začíná pozorovat Ariadnu, ženu se zlatými pihami a očima plnými tepla. Ačkoli byl zpočátku váhavý, před jejím upřímným úsměvem a očima, které zdály se říkat víc než jakákoli slova, Lev poprvé pocítil auru lásky. Po několika měsících přemýšlení je žádost o ruku nevyhnutelná a Ariadna bez výhrad souhlasí.
Zpráva o jejich svatbě nebyla přijata s nadšením od vesničanů, kteří měli mnoho pomluv a kritiky. Lev a Ariadna se však nenechali ovlivnit zlými slovy. Ve svém novém domově si vybudovali život založený na respektu, porozumění a klidné lásce, která pramenila z každého malého gesta, z každého pohledu. Ariadna nebyla jen dobrou manželkou, ale také chytrou ženou, schopnou poskytnout mu domov plný tepla, jako kdysi Levova matka.
Po narození syna Eliseiho a později dcery Anushky Lev cítí, že konečně našel skutečné štěstí. Klidné, ale hluboké štěstí. „Mám doma dvě slunce,“ říkal hrdě své ženě a vzpomínal na rady svého dědečka Efima.
Navzdory kritice vesnice by Lev Ariadnu za nic na světě nevyměnil. Stala se nejen jeho manželkou, ale také symbolem budoucnosti postavené na lásce a úctě. A na konci svého života si Lev vždy bude pamatovat svého dědečka Efima, který mu svou jednoduchou radou daroval celý život plný štěstí a tepla.
