Alisino srdce bilo tak, jako by se každým okamžikem snažilo stále silněji vymanit z pout minulosti. Poslední skladba plesu, pomalá, bolestivá hudba, která ji vždy vracela k tomu večeru, k tomu okamžiku, kdy ještě všechno vypadalo možné, kdy ještě patřili k sobě, ale teď už čas pohltil všechno. Levova tvář, jeho oči, jeho rudé vlasy v ní zůstaly navždy. Ale teď, když hudba utichla a Lev definitivně odešel, Alisa měla pocit, jako by tam někde v minulosti, ve vzpomínce na sladkou, mladou lásku, zanechala kus sebe.
Všechny vzpomínky se vrátily – koláče, děti, strach a touha. Mladistvá, jiskřivá láska, kterou si uchovali ve svých srdcích, i když svět, svět dospělých, změnil vše kolem nich. Tajné schůzky na školních chodbách, skryté okamžiky a těch pár beze slov minut, které jejich vztah učinily ještě významnějším.
Ale jak čas plynul, věci se změnily. Po posledním tanci Lev zmizel. Jejich korespondence ustala, vzpomínky začaly blednout, stejně jako mladá léta, která byla tak čistá a bolestivá. Jak ubíhaly dny, měsíce a roky, Alisa se věnovala jiným věcem: škole, rodině, životu, ale někde hluboko v srdci, v tom malém koutku, kde stále žila stará láska, byl vždy Lev, chlapec, kterému nikdy neřekla, co cítila.
Nyní, po dvaceti pěti letech, je vše jiné. Má rodinu, vlastní život, minulost je zahalena mlhou. Ale když zazní stará hudba, když se jí do uší znovu dostane stará píseň, Alisin srdce se na okamžik zastaví. Slzy, které už léta neprolila, se nyní uvolňují. Uvědomuje si, že ho stále miluje, že je stále někde hluboko v ní.
Láska nikdy opravdu nezmizí. I když ji zastíní dny, roky, rodina a povinnosti, vždy zůstane, skryta v hloubi srdce. A když se Alisa na okamžik zastaví a pochopí, že její první a nejkrásnější láska s ní zůstane navždy, uvědomí si, že možná nemusí tolik litovat, protože vzpomínky, okamžiky, které s Levou sdílela, v ní budou žít navždy.
A tak, jak čas plyne, vzpomínky se formují. Možná nejsou takové, jaké byly kdysi, ale jeden krásný, zapomenutý okamžik tam vždy zůstane a v srdci začíná nový život. Vzpomínky vždy zůstávají, jako kousek času, který člověk nikdy úplně nepustí a který hudba vždy přivede zpět.
